- vede svému přesvědčení zjednati platnost proti každému jinému.
- K tomu je vhodným prostředkem moc řeči; i slibovali sofisté vůbec žákům svým, že je tak vycvičí, aby mohli obhájiti i věc špatnější proti lepší (τὸν ἥττω λόγον κρείττω ποιεῖν).
- O bozích neodvažuie se Protagoras říci, ani že jsou, ani že jich není (περὶ μὲν θεῶν οὐκ ἔχω εἰδέναι οὔθ᾿ ὡς εἰσίν, οὔθ᾿ ὡς οὐκ εἰσίν). Mnohé jsou tu překážky: i nejasnost věci i krátký život lidský.
2. Gorgias (Γοργίας) z Leontin[1] zastupuje ve filosofii rozumový nihilism. Známy jsou jeho věty: Nic není. Kdyby něco bylo, nebylo by lze to poznati. Kdyby i možno bylo to poznati, nebylo by lze to poznání s jinými sděliti.
3. Prodikos Kejský (Κεώς), mladší vrstevník Protagorův, měl ethické výklady (Krásný mythus v Xenofontových Pamětech »Herakles na rozcestí« je reprodukován ze spisu Prodikova Ὧραι) a zvláště obíral se synonymikou.
4. Hyppias z Elidy byl velmi mělký, ale za to velmi marnivý sofista. U něho značnou měrou proniká tendence popularisovati vědy. Sám byl polyhistorem, jenž se rád chlubil svými vědomostmi mathematickými, přírodovědeckými, historickými i grammatickými.
§ 37. Sokrates.
1. Sokrates (469—399), syn sochaře Sofroniska a báby Fainareiy z demu Alopeke (Ἀλωπεκῆθεν) u Athen, vyučil se prý řemeslu svého otce a vzdělal se dle tehdejšího obyčeje v tělocviku a hudbě. Seznav učení sofistů, přesvědčil se o škodlivosti jeho a božským řízením[2] byl veden k tomu,
- ↑ viz § 28.
- ↑ Apol. 22 C. Πᾶσαν ὑνῖν ἀλήθειαν ἐγὼ εἶπον ὄτι ἀκούοντες χαίρουσιν ἐξεταζομένοις τοῖς οἰομένοις μὲν εἶναι σοφοῖς, οὖσι δ᾿ οὔ ἔστι γὰρ οὐκ ἀηδὲς ἐμοὶ δὲ τοῦτο, ὡς ἐγὼ φηνι, προστὲτακται ὑπὸ τοῦ θεοῦ πράττειν καὶ ἐκ μαντείων καὶ ἐξ ἐνυπνίων καὶ παντὶ τρόπῳ ᾧπέρ τίς ποτε καὶ ἄλλη μοῖρα ἀνθρώπῳ καὶ ὁτιοῦν προσέταξε πράττειν.
