Naturalistický byl též smysl morálky řecké. Jejím jádrem byl život shodný s přírodou a cílem dokonalost (καλοκἀγαθία), jež vzniká spojením dobra a krásna. K pojmu dokonalosti družil se i pojem uměřenosti (σωφροσύνη) jako ctnosti základní.
2. Mnoho moudrosti zkušeností nabyté ukládal národ hellenský jako každý jiný národ v přísloví a pořekadla. Některé však stručné a významné výroky, zvláště ty jež byly napsány na sloupech chrámu delfského, přičítány byly později těm vynikajícím státníkům a učencům 7. a 6. století př. Kr., kteří byli obyčejně zváni sedmi mudrci (οἱ ἑπτὰ σοφοί).[1] Nejčastěji se připomínají tito: Bias z Prieny v Karii (výrokem οἱ πλεῖστοι κακοί), Chilon Spartský (ἐγγύα πάρα δ᾿ ἄτα), Kleobulos, tyran Linda na Rhodu (τὸ μέτρον ἄριστον), Periandros, tyran Korinthský (μελέτη τὸ πᾶν), Pittakos mytilenský (γίγνωσκε καιρόν), Solon Athenský (μηδὲν ἄγαν) a Thales Miletský (γνῶθι σεαυτόν).
3. S nimi ve spojení uvádí se Aisopos (Αἴσωπος), o němž vypravovalo se, že byl jejich vrstevníkem a že účastnil se hostiny jejich u Periandra sedě na nízké stoličce. Herodotos vypravuje o něm (II, 134), že v polovici 6. století byl otrokem Iadmona, muže samského. Propuštěn byv putoval po řeckých krajinách. Přišel prý také ke Kroisovi a ten ho vyslal s dary do Delf. Ale tam prý ho svrhli se skály v propast, protože se rouhal bohům. I vydal bůh delfský věštbu, že krvavá vina delfská tehdy teprve bude smyta, až někdo přijme pokutu, kterou Delfští podávali za bezprávné usmrcení Aisopa. Tu vyzdvihl vnuk Iadmonův, Iadmon.
Aisopos ukládal své zkušenosti v bájky, jež prósou vypravoval (μῦθοι, λόγοι, λογοποιός), ale nepsal. Sokrates uvedl některé bájky aisopské ve verše, meškaje ve vězení.
- ↑ Zvláště Lakedaimoňané prosluli stručnými, ale jadrnými pořekadly, jimiž jako »dobří kopiníci« poráželi svého protivníka, »takže se objeví o nic lepším děcka«. Platon v Protagoru pag. 342 E a 343, kde uvádí Sokrates i jména sedmera. Srv. i Cic. de orat. III, 34, 137.
