Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/53

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována


byla z peirajského vápence; toliko 67 čestných křesel (θρόνοι) nejspodnější řady, jež byla vyhražena kněžím a úředním osobám majícím právo proedrie (προεδρία), bylo z pentelského mramoru. Z nich nejkrásněji bylo vyzdobeno prostřední křeslo určené pro kněze Dionysa Eleutherea. Obecenstvo vcházelo do divadla branami (πάροδοι), jež vedly s prava i s leva mezi jevištěm a hledištěm do orchestry.

b) Orchestra byl prostor zemí dobře upěchovanou pokrytý, který měl podobu kruhu, jak to lze dosud ještě pozorovati i na zbytcích jiných divadel řeckých (nejlépe na orchestře divadla epidaurského). V něm pohyboval se sbor. Tam stál též oltář Dionysův (θυμέλη).

c) Budova divadelní (σκηνή), která vznikla z původního stanu, zakončovala divadlo. Obsahovala veliké síně, kde se herci a sbor strojili. Ze skeny vybíhaly směrem k hledišti dva výběžky po pravé a po levé straně (παρασκήνια). Prostor mezi skenou a oběma výběžky (20-50 m dlouhý a 5 m hluboký) byl vyplněn dřevěným, nad orcheestru povýšeným jevištěm, na kterém hráli herci.[1] Bylo-li třeba, aby také sbor na povýšené jeviště vystoupil, což stávalo se velmi zřidka, užíváno dřevěných schodů.



3. Scenerie.

a) Dekorace. Stan býval zakrýván prkennou stěnou s otvorem pro dveře; tato stěna znázorňovala průčelí budovy. Jeviště bylo považováno za ulici nebo náměstí, na kterém stála dotčená budova. Původně bylo prý jeviště dekorováno jen massivními předměty jako oltáři, sochami bohů, náhrobky



  1. Důmyslný architekt a prvý tajemník archaeologického ústavu německého v Athenách, dr. Vilém Dörpfeld, soudí, že i herci hráli v orchestře, tedy na stejné půdě jako sbor, před proskeniem, které pokládá za pouhou dekorační stěnu. Na proskeniu vystupovali prý hlavně bohové; herci jen tehda, když se měli objeviti ve výši, na př. na střeše domu. Ačkoli tato novější theorie došla mezi učenými značného rozšíření, přece stojí proti jednomyslnému svědectví starověkých spisovatelů i památek, a nemůže se dosud pokládati za zcela jistou.