Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/38

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována


dary jejich: kadeře obou sester a prostý pás Elektřin. Chrysothemis odkvapí ke hrobu a Klytaimestra sama přichází konat smírnou oběť Apollonovi. Mezi ní a Elektrou strhne se prudká hádka, v níž konečně Klytaimestra hrozí dceři přísným trestem, jakmile se vrátí Aigisthos. Po oběti Klytaimestřině objeví se pěstoun, aby oznámil, že Orestes zahynul při závodech v Delfech. Popel jeho přivezou prý fočtí poslové. Sbor naříká, a i v Klytaimestře hne se na chvíli srdce mateřské; ale brzy vezme vrch radost, že prosta je nyní strachu před mstitelem. Nejhlubší hoře cítí Elektra a dává mu volný průchod, když matka s poslem do domu odejdou. Než Chrysothemis vrací se všecka rozradostněna domněnkou, že Orestes se vrátil: vždyť našla rov otcův politý čerstvým mlékem, ověnčený květinami a ozdobený kadeří čerstvě ustřiženou. Elektra však zpraví sestru svou o smrti Orestově a vyzve ji, aby společně s ní vykonala pomstu nad nezdárnou matkou. Ale k tomu se Chrysothemis nemůže odhodlati a rozdvojivši se s Elektrou odchází.

Vystoupí Orestes s přítelem Pyladem a se dvěma průvodčími, kteří nesou popelnici s domnělými zbytky Orestovými. Elektra naříká nad popelnicí, až Orestes dá se poznati. Pěstoun vrátiv se z paláce ponouká svěřence k rychlému činu. Oba jinoši s pěstounem a průvodčími odejdou do paláce. Po krátké modlitbě odebéře se tam i Elektra. Ale brzo vyjde oznamujíc, že nadešel rozhodný okamžik. A skutečně je slyšeti hrozný výkřik umírající Klytaimestry. I Aigistha, který potom brzy se objeví, Orestes zabije na tom místě, kde byl zavražděn Agamemnon.

3. Král Oidipus[1] (Οἰδίπους τύραννος) Úchvatná tato tragedie osudová byla napsána nejspíše na počátku peloponneské války, kdy v Athenách zuřil mor.

V Thebách, kde po dlouhá léta šťastně panoval Oidipus, vypukla neúroda a mor. Děti, jinoši a starci přišli před palác královský a usedli jako prosebníci u oltářů. Stařičký kněz prosí jménem jich panovníka, který k nim vyšel z paláce, o pomoc. Ale Oidipus vyslal už svata svého Kreonta do Delf tázat se Apollona o radu, jakým skutkem či slovem mohla by obec býti zachráněna. Kreon vrátí se s příkazem Apollonovým potrestati Laiova vraha v zemi žijícího smrtí nebo vyhnanstvím. Chtě vůli boží vyplniti, Oidipus vyzývá nejváženéjší občany thebské, kteří tvoří sbor, aby ho v pátrání podporovali, a proklíná pachatele i ty, kdo by mu jakkoli pomáhali. Ale v tom staví



  1. Přeložil také Edv. Štolovský: »Sofokleův Oidipus král«. V Ml. Boleslavi, 1885.