II.
Jak v písních lidu srbského sama národní povaha se zrcadlí, není zajisté nic divného. Vyrostl věru lid i písně jeho na témž výsluní pohod a časů příznivých, zkusilť lid i písně jeho týchž bouří a nepokojů. Zbožnosť lidu srbského ve zpěvech národních právě se připomíná jako nezlomná jeho láska ku přírodě, příbuzenstvu a vlasti. Co náboženství za hřích pokládá, to má za hřích i píseň národní. Ta ovšem jenom přestupku života společenského vzpomíná, při kterých mimo zákony božské stejně rozhoduje od předků zavedený mrav i obyčej. Proto za těžký hřích pokládá se: nešetrnosť pohostinství, svévolné porušení svazku rodinného, neposlušnost dítek k rodičům a pod. Tak v písni II. 50. sbírky Vuka Stefanoviče Karadžiče vytýká králevic Marko begovi Konstadinovi tři hříchy: že dvou si-
