svými bydliteli.
Pán založil ji na moři,
On stvořil řeky, pohoří,
A řídí světa obor celý.
2. Kdo vstoupí Páně na horu,
Kdo stane jeho ve dvoru
A v svatyni s ním dojde blaha?
Kdož rtů jest, srdce čistého,
Nehledá světa marného,
A nikdy lstivě nepřísahá.
3. Tenť spraved’nost i žehnání,
Tenť přijme spásy poznání
Od Boha svého spasitele.
Tak Jákobův rod dopadá,
Jenž na Bohu se zakládá,
A tváři jeho hledá bděle.
4. Svých svrchků, brány, zdvihněte,
Vy vrata věčná uhněte,
By vámi mohl vjít král slávy.
Kdož ten král slávy přestatný?
Pán válečník sám udatný,
Bůh silný, spomocník náš pravý!
5. V svých toč se bráno veřejích,
Vy, vrata, vzneste svrchků svých,
By slávy král moh’ vjíti vámi!
Kdož pak jest to ten slávy král?
Bůh zástupů, všech hoden chval,
Onť jest král slávy, v síle známý.
Žalm 25.
K tobě, Pane, pozdvihuji
Duše
…
Vždy se tobě důvěřuji,
Dejž, ať
