Žalm 12.

1. Ach spomoz, Pane Bože, s trůnu svého,
Z tvých bychom přímých cest se nehnuli;
Neb již se nenalézá laskavého,
A z synů lidských věrní zhynuli.
2. Lež s bližním každý mluví, svědčí křivě,
A Boží msty se žádný nestraší;
Rty úlisnými mluvě lichotivě,
Řeč z dvojitého srdce vynáší.
3. O by Pán, jenž se na to jasně dívá,
Již vyplénil v svém přísném horlení
Ty úlisné rty, i ta ústa lživá,
A jazyk chlubný vydal v zmatení!
4. O jistě lháře chytrost jejich sklame,
Již řkou: Svým přemůžeme jazykem,
Svá vycvičená ústa s sebou máme;
Kdo pánem naším v světě velikém?
5. Pro zhoubu chudých, nuzných pro násilí
Již vstanu, dí Pán, již se oslavím,
A chudé, jimž jste léčky nastrojili,
Svou mocí v bezpečnosti postavím.
6. Jsouť čisté všecky Boží výmluvnosti,
Jež osladí nám trpkost zemských ztrát,
Jak pře-