mocné račiž pozvednouti ruky,
A na chudých svých nezapomeň muky.
7. Proč má vždy rouhač Boha hněvati?
Mně, že ty bez pomsty vše necháváš;
Ač do času se ráčíš dívati,
Však bolesti a nátisk seznáváš,
A rukou svou hřích každý trestáváš;
Na těť se spouští chudý v zarmoucení,
Ty sirotků jsi pomoc, potěšení.
8. O Pane, potři rámě hříšníka,
A vyhledej všech zlostných hříšnosti,
Ať soudu tvého žádný nezniká.
Sám Hospodin jest králem věčnosti,
I stálý jest trůn jeho milosti;
Však národové ze své země hynou,
Když srdcem svým se k Pánu nepřivinou.
9. Ty ponížených žádost vyslýcháš,
Svou milostí jich srdce stvrzuješ,
Když lkají, na pomoc jim pospícháš;
Ty sirotků soud mocně zjevuješ,
A soužené vší bídy zprošťuješ;
By člověk bídný jich víc nesužoval,
A nad jiné se, prach jsa, nezvyšoval.
Žalm 11.
1. Jáť v Pánu doufám v zdaru čas i pláče;
Nuž kterakž vy mé duši říkáte:
S své hory uleť rychle jako ptáče?
Aj, lučiště zlí mají napjaté,
