Stránka:ŠÍN, Otakar - Úplná nauka o harmonii. Díl první - Methodika a příklady.djvu/19

Tato stránka nebyla zkontrolována

					D
			T	${\widehat {g\ h\ d}}$
	S	${\widehat {c\ e\ g}}$
${\widehat {f\ a\ c}}$

					°D
			°T	${\widehat {e\ g\ h}}$
	°S	${\widehat {a\ c\ e}}$
${\widehat {d\ f\ a}}$

Takové akordy, které mají společné tóny, nazýváme akordy příbuznými. Poněvadž v našem případě je kvinta jednoho akordu primou druhého neb naopak, nazýváme takovou příbuznost příbuzností kvintovou.

Srovnáme-li subdominantu s dominantou,

{\widehat {ghd}}

{\widehat {fac}}

nenalézáme společného tónu. Takové akordy, které nemají společného tónu, a jsou to vždy akordy sousedící, postavené na dvou sousedících tónech stupnice, nazýváme akordy nepříbuznými.

Hudebně můžeme tóninu charakterisovati jen tak, když necháme akordům zazníti po sobě. Pravíme, že akordy spojujeme. Spojme D s T a S s T.

$\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver"} { \mark "13. a)" \time 2/1 << \new Voice = "first" {d''1^"a)"_"D"\glissando e''_"T"} \new Voice= "second" {b'1\glissando c''} \new Voice= "third" {g'1( g')} >> \bar "||" \mark "b)" << \new Voice = "first" {c''1^"b)"_"S" c''_"T"} \new Voice= "second" {a'1\glissando g'} \new Voice= "third" {f'1\glissando e'} >> \bar "||" \mark "c)" << \new Voice = "first" {b'1^"c)"_"°D"\glissando c''_"°T"} \new Voice= "second" {g'1\glissando a'} \new Voice= "third" {e'1( e')} >> \bar "||" \mark "d)" << \new Voice = "first" {a'1^"d)"_"°S"^( a'_"°T")} \new Voice= "second" {f'1\glissando e'} \new Voice= "third" {d'1\glissando c'} >> \bar "||" }$

Z příkladu 13a) vidíme, že tercový tón přirozené dominanty h postupuje půltónovým krokem k základnímu tónu c durové toniky. V př. 13d) tercový tón přirozené subdominanty f postupuje taktéž půltónovým krokem ke kvintě e mollové toniky.

Naproti tomu v př. 13a) kvinta dominantní d postupuje celotónovým krokem a rovněž tak prima subdominantní d v př. 13d).

Půltónový postup tercových tónů přirozených dominant, tedy velké tercie dominantní a malé tercie subdominantní, je pro obě harmonie charakteristický, pro naše harmonické cítění přímo nutný.

Zazní-li po T durová D nebo po °T mollová °S, vyciťujeme nutnost návratu právě z kontrastu tercových tónů dominantních. Z této příčiny nazývá se durová tercie dominantní citlivým tónem. I mollová tercie subdominantní je takovým citlivým tónem. Subdominantní poměr je však poměrem odvozeným z kvinty přirozeného akordu, není nám tak blízký a nutný jako poměr dominantní, a proto tohoto názvu pro mollovou tercii subdominantní nebylo užíváno.

V poměru tonální subdominanty k durové tonice, př. 13 b), a tonální dominanty k mollové tonice, př. 13 c), postupují v prvém případě prima, v druhém kvinta půltónovým krokem k terciím tonickým. Ale v těchto poměrech nutnost tohoto postupu není daleko tak žádoucí, jako v poměrech přirozených dominant k tonice. Nejde zde o postup tercových tónů, nýbrž o postup primy a kvinty. Z toho plyne, že tóny, jež v akordech jsou příčinou větší efektivní disonantnosti, přiostřují kontrast k akordům jim následujícím, jsou-li v poměru k nim disonantní, t. j. jsou-li harmonicky disonantní.