Stránka:ŠÍN, Otakar - Úplná nauka o harmonii. Díl první - Methodika a příklady.djvu/13

Tato stránka nebyla zkontrolována

Kdybychom vynechali základní tón a tercii, takže by zbyl kvintakord mollový ${\widehat {dfa}}$ , bylo by ho možno spojiti rovněž s akordem ${\widehat {ceg}}$ . Ale spoj nebude již do té míry uspokojovati. Mnohem vhodnějším bude se jeviti akord ${\widehat {ace}}$ .

$\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver"} { \mark "6." \time 2/1 <d' f' a' d''>1^"6" <e' e' g' c''> \bar "||" <d' d' f' a'>1^( <a c' e' a'>) \bar "||" \mark "7." <d' f' a' b'>1 <a e' a' c''> \bar "||" }$

Je to poměr v čisté kvartě d'-a, který je obratem spodního kvintového poměru a'-d', a nazýváme ho poměrem spodní dominanty nebo subdominantním.

Akord ${\widehat {dfa}}$ je subdominantou k akordu ${\widehat {ace}}$ . Dojem spojení se zesílí, přidáme-li tomuto mollovému akordu spodní septimu, nebo, což jest totéž, vrchní sextu. Př. 7.

V uvedeném poměru dominantním pojímali jsme akordy ve smyslu tónové jednotky g, ve smyslu durového akordu. V poměru subdominantním ve smyslu mollového akordu, který je součástí tónové jednotky tónu G. Nemůžeme říci ve smyslu tónové jednotky tónu d, který je v akordu ${\widehat {dfa}}$ tónem základním, poněvadž tónová jednotka d měla by fis a nikoli f.

V akordech dominantních soustřeďují se tónové jednotky v základním tónu. Jsou s ním příbuzny proto, že svými primami souhlasí s řadou partiálních tónů a zdůrazňují ho jako svůj základní tón.

Přirozenou dominantou je tudíž durový kvintakord, t. zv. dominantní septimový akord a t. zv. dominantní nonový akord.

U akordů subdominantních je tomu jinak. Není zde soustředěnosti v základním tónu, neboť není příbuznosti v základním tónu. Naproti tomu je příbuznost v kvintě mollového akordu, neboť v tomto tónu soustřeďují se tónové řady všech součástí, jinak řečeno, kvinta mollového akordu je obsažena v řadách všech ostatních tónových jednotek.

${\widehat {g\ {\widehat {h\ {\widehat {d\ {\widehat {f\ a}}}}}}}}$	${\widehat {{\widehat {{\widehat {{\widehat {g\ h}}\ d}}\ f}}\ a}}$
subdominanta	dominanta

Tón a je v tónové jednotce tónu f pátým, v tónové jednotce tónu d třetím (šestým), v tónové jednotce tónu h sedmým a v tónové jednotce tónu g devátým dílčím tónem.

Přirozenou subdominantou je tudíž mollový kvintakord, mollový kvintakord se spodní malou septimou nebo přidanou vrchní sextou a tento septakord se spodní velkou nonou.

Celý přirozený akord, utvořený podle vzoru řady partiálních tónů, skládá se ze spodního durového a vrchního mollového akordu. Jeví se nám buď jako dominanta ve smyslu spodního durového akordu, nebo jako subdominanta ve smyslu vrchního mollového akordu. Je již akordem složeným.