Stránka:ŠÍN, Otakar - Úplná nauka o harmonii. Díl první - Methodika a příklady.djvu/10

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Úvod

Prvky hudebního tvoření

a) Tón

Tón je základním prostředkem hudebního projevu. Vzniká pravidelným chvěním pružného tělesa. Než tón vznikne, musí býti těleso uvedeno v pohyb a proto je tón pohyb přeměněný ve znění.

Tóny, jimiž hudební umění se vyjadřuje, jsou tóny složenými. Rozeznávejme tudíž tón jednoduchý od tónu složeného z celé řady tónů jednoduchých, t. zv. alikvotních nebo partiálních. Na př. tón C (velké c) skládá se z těchto tónů jednoduchých:


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver"} {
 \time 1/1
 \clef bass \mark "1."
 c,1 \bar "" c \bar "" g \bar "" c' \bar ""
 \clef treble
 e' \bar "" g' \bar "" bes'^"*" \bar "" c'' \bar ""
 d'' \bar "" e'' \bar "" fis''^"*" \bar "" g'' \bar ""
 a''^"*" \bar "" bes''^"*" \bar "" b'' \bar "" c''' \bar ""
}

Tóny hvězdičkou označené jsou poněkud odlišné ve své výšce od tónů, nám podle notového písma známých. Jsou o něco nižší.


\new Staff \with {\remove "Time_signature_engraver"} {
 \mark "2."
 \time 3/4
 c'4 e' g' \bar ""
 c' b c' \bar "||"
}

Zahrajeme-li na klavíru za sebou tóny, uvedené v př. 2., pozorujeme, že e' a g' jsou tónu c' bližší, příbuznější než tón h, přes to, že jsou všechny tóny složenými, tedy samostatnými tóny a měly by se stejným způsobem od tónu c' odlišovati. Příčinu toho nutno hledati v tom, že tóny e' a g' jsou shodny s nejbližšími jednoduchými tóny z řady partiálních tónů složeného tónu c' . Naproti tomu h jest již velmi vzdáleným tónem v řadě alikvotních tónů a pak také je jeho příbuznost s tónem c' příliš vzdálená, než abychom je jako příbuzné mohli chápati.

Zahrejme na klavíru příklad 3.


\new Staff {
 \mark "3."
 \time 3/4
 c'4 e'8 c' e' g'
 g'4 g g'
 e'2. \bar "||"
}

Můžeme pozorovati, že tóny g' g g' v druhém taktu odlišují se od tónů taktu prvého přes to, že náležejí v příbuzenský okruh tónu c' . Je patrný rozdíl mezi tónem g' taktu prvého a týmž tónem taktu druhého. Dále tón g' na třetí době druhého taktu patří určitě do jiného příbuzenského okruhu než tón e' na prvé době taktu třetího, přes to, že oba dva mohly by náležeti do příbuzenského svazku tónu c'.

Uvedené příklady nás poučují o tom, že tóny v melodii chápeme dvojím způsobem: a) několik tónů za sebou spojujeme v jakýsi celek, vázaný příslušností k určité tónové jednotce, b) jako samostatné jednotky od sebe se odlišující.

Pravíme, že tóny v melodii chápeme harmonicky.