Stránka:Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, issue 112.pdf/7

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
— 171 —


tím přátelství Belcrediho i přízeň bar. Königsbrunna a snad i samého arcibiskupa.

Ve Vídni dostalo se našemu poslanci i té cti, že zvolen byl informatorem nuntia Jaccobiniho, tajemníka projektovaného vatikánského koncilu, o Rakousku a získal si důvěrného nuntiova přátelství. Též o cyrillomethodějské otázce jej důkladně poučil a svými výklady, na pilné práci založenými, nepřímo instruoval kardinála Bartoliniho, jemuž dal r. 1878 »papež Slovanů« Lev XIII. k řešení těžký úkol smíru západní církve s církví východní na podkladě cyrillomethodějském. Spolupracovníkem tohoto úkolu byl Strossmayer a Strossmayerovi rádcem Wurm, jemuž na tom záleželo, aby nejen ve víře, ale i na poli kulturním a hospodářském podařilo se sjednocení světa slovanského. Otázka všeslovanská měla ve Wurmovi průkopníka. Spolupůsobením Wurmo-Strossmayerovým vydána byla r. 1880 známá encyklika — Grande munus — kterou papež doporučoval všem katolíkům kult sv. Cyrilla a Methoděje, a také pouť slovanská do Říma r. 1881 měla ve Wurmovi vzorného pořadatele a chceme-li říci i agitátora. Smír slovanského západu s východem zůstal ovšem nesplněným snem. Otázka cyrillomethodějská, otázka Velké Moravy a její slovanské kultury zaujímala plně Wurma mladého i Wurma kmeta. Do idey své se náš stařeček tak zamiloval, že často v zanícení zle odsuzoval representanty české vědy v Praze pro jejich, jak říkal, západnictví.

Za éry Taaffovy jednal Wurm velmi často s náčelníkem kabinetu o věcech moravských, důvěřoval mu, věřil, že nastoupit chce cestu politické spravedlnosti. Jakmile však poznal, že vláda jeho víc a více podléhá vlivu Berlína, rozhodl se pod čerstvým dojmem obnoveného matorem nuntia, Jaccobiniho, tajemníka projektovaného vatikánského rak.-uherského vyrovnání r. 1887 a pod dojmem neúspěchu české politiky opustit pole parlamentu, nekandidovat při příštích volbách.

S Wurmem odešel z parlamentu vzácný charakter. Opustil parlament oblíbený řečník, obhájce národnosti — ne jen jazyka — neohrožený průkopník všech ušlechtilých ideí. Byl poslancem v době, kdy Rakousko nastupovalo dráhu sociálních oprav a měl ve sněmovně několikráte příležitost o sociální otázce promluviti a praktické, často originelní návrhy nabízet.

Své sociální credo vyznal stařičký Wurm při jubileu 80tých narozenin svých delegátům dělnictva asi těmito slovy:

»Ani na sněmu ani na radě říšské nevyhýbal jsem se tak zvané otázce sociální, jež zajímá kde kterého myslitele a státníka: ale vyhýbal jsem se otázku tu považovati za otázku dělnictva, jež zrovna tak, jako ostatní vrstvy, třídy a stavy společnosti podrobeno jest křehkostem lidským, jež znesnadňují řešení ze všech nejvážnější otázky této. Otázku tuto, dokládal, nutno řešiti, jako otázku práce, v nížto v každé zračí se důstojnost člověka a jeho podobenství boží. Výstřední kapitalistickou činností a podnikavostí práce nehodně ve službu kapitálu uvedena a tím důstojnost člověka a jeho podobenství boží pokaleno a zneuctěno. Zvráceností touto nejvíce ohroženými a stiženými jeví se Slované, poněvadž jsou po výtce národem práce a toliko částečně povolání kapi-