Stránka:Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, issue 112.pdf/51

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
— 215 —


Z toho ráčíte posouditi, jakou váhu kladu na činnost Vašnostinu, a v jaké míře na mou podporu počítati můžete, jak písemně, tak ústně!

Tolik prozatím na srozuměnou. Čině pak se poručena do modliteb Vašnostiných, trvám z toho srdce oddaný — lg. Wurm

Bohužel byl P. Wurm tou měrou jinak zaměstnán, že mu nebylo možno nějak přispěti k pracím mým, a mně nedovolovaly poměry v povolání mém i činnost literární všechna pochvílí zabírající, abych jej osobně navštěvoval.

Dá Pán Bůh, že rozsáhleji o P. Wurmovi se rozepíšu ve svých »Pohledech do života církevního a vlasteneckého na Moravě« — ve »Vlasti« uveřejňovaných.[1]

O bohoslovci P. Wurmovi jest velmi málo známo; za to však v působení kněžském vynikal jako obr nad jiné svou agilností v obrozování ducha náboženského i vlasteneckého. A cením jej rovnou měrou jako P. Kuldu, P. Fáborského. P. Dědka. Jeho prozíravost, strategická vypočítavost, nadšená horlivost, neúnavná snaha u vymýšlení nových a nových plánů vykazují P. Wurmovi v dobách našeho katolického i vlasteneckého obrození místo vedle P. Kuldy nejvýznamnější! — R. 1853. naříká v listě, že hřivny Chmelíčků, Křížkovského jsou bezužitečně zakopány. Chce, aby někdo se věci ujal; ostýchavost Křížkovského a skromnost Chmelíčkova jsou prý příliš známy. »Ti dva by nic do veřejnosti nepřivedli, kdyby je nevedl rázný Kalivoda.« Touží po umělecké jednotě, podává, aby tato jednota vyšla z jednoty katolické — »neboť nabude bezpečnosti a vážnosti; zvlášť tím, že snad výborníci jednoty umělecké považováni budou za výborníky jednoty katolické, a tudíž jim zároveň i o zdar této půjde«. Staral se o obsažnou výpravu kalendáře »Moravana«, předkládal themata, která by do »Moravana« zařaděna býti mohla, a kterými spisovateli by měla býti vypracována. — Radí, aby vydána byla kniha Cyrillomethodějská, v níž by byly umístěny písně prodchnuté duchem cyrillomethodějským k rozličným příležitostem, tak ku př. k prvnímu sv. přijímání, pohřbům, poutím, žním, slavnostem školským, vinobraní, přástkám atd. »Přičiněním Sušilovým, Procházkovým, Soukopovým, Bílého, Těšíkovým, Šimberovým, Obdržálkovým, Valouchovým atd. dalo by se dostatek básní přiměřených snésti.« Horuje pro bratrstvo Slomšellovo (list z r. 1850); radí, jak by se našemu »Dědictví« zjednati mohl průchod na Slovensko, — aby pro »Moravana« vybídnuta byla ubohá Němcová za honorář napsati dvouarchové pojednání. »Jak dalece jste již prospěli stran neodkladného, důležitého vyzvání dřímajících sil?!« »Až dědictví dá opět zhotoviti nějaký obraz, tož by to měl býti sv. Vojtěch, jak křtil sv. Štěpána. Ecce vzájemnost! Proč nebylo ještě »Hlasem« oznámeno, že vyšla podobizna Sušilova?« Jinde píše: »Štulcovi mluvte hodně do matěry, proč nechávají v Praze Slotův časopis beze vší podpory? To je zrada!« — Jindy píše: »Co škodí, dokazovat, že se missie sv. bez čtení dařit nemohou! Proto jsem napsal dopisek z dekanátu Švábenického. Snad se bude hodit pro »Hlas«, buďto cele


  1. První díl vyšel v samostatném spise v Praze r. 1909.