bodrým hospodyňkám tak pěkně vykládati, že mu snášely staré památky s radostnou ochotou. A divím se dnes, že mi tehdy drahocenné památky po mé zlaté matičce také nevyraboval. —
Byl jsem už za let studentských literárně činným, a v bohosloví počal jsem se zahloubávati do let jara našeho probuzení; stýkal jsem se s prof. J. Havelkou, a byl jsem příčinou, že napsal svou autobiografii — a mi ji odevzdal do ruky.[1]
Zašel jsem též do vikárky Pátra Wurma s bohoslovcem J. Vyvlečkou. Vešli jsme do světničky jeho v prvním patře; seděl tam sám u kamen a podřímoval. Na stolku ležel spis, kterýž právě odložil. Přivítal nás srdečně, snahy mé chválil,[2] — a vykládal o létech minulých. Velmi nadšeně rozbíral otázku cyrillomethodějskou. Brzy po návštěvě té napsal mi z Vídně list ze dne 10. dubna 1883 znění tohoto:
»…Vašnostin list došel mne a bez odkladu zodpovídám ho v ten smysl, že milerád začnu vzpomínati si a zaznamenávati, co o probuzení Moravanů mi známo, a jaký podílek mi v tom řízením Božím připadl. Není toho tolik, jak se domnívati ráčíte; ale přispěl-li jsem přece něčím ku vzkříšení lidu našeho a k utužení jeho u víře a k zvelebení církve svaté, budiž za to Hospodinu samému čest a sláva.
Zavazuji se ku sbírání dat a událostí dotyčných, pakli neočekáváte ode mne dílo hotové, ladné a skladné, chronologicky sestavené a logicky uspořádané. Budou to poznámky a zaznámky, jak mi na mysl připadnou, budou to snad doplňky toho, co už od jiných Vám známo.
Co se mé osoby týká, jedno vím na jisto, že jsem jí (osoby) nikdy nedbal, nikdy ku svému prospěchu nepozíral, vždy a ve všem maje na zřeteli zdar církve a blaho národa.
Pakli by Vám na mé osobě přece záleželo, prosím, račtež se obrátiti k P. Peregrinovi Obdržálkovi v Blansku, ten snad nejlépe mou povahu seznal a bude s to ji vylíčiti věrně. Radím Vašnostem snažně, abyste P. Obdržálka ku zprávám o jeho působení také vyzval; neboť nepatří mezi poslední buditele národa.
Nejdůvěrnější přátelé moji byli: zvěčnělý Sušil, † Bedřich Tarouca, Procházka — a Obdržálek. Ovšem jsem se také stýkal a si dopisoval s Kuldou, † Kalivodou, Karlem Šmídkem, † Slotou, s Poimonem, se Škorpíkem, i † Těšíkem.
Jsem Vám radou, abyste také jménem mojím psal Dru Frant. Škorpíkovi, faráři a děkanovi v Kučerově u Vyškova, jenž velmi nadějně začal vystupovati a literatuře na Moravě byl prospěšen.
Posledně jsme si s p. kan. Procházkou povídali, že jest svrchovaný čas, aby se začal sbírati materiál pro sepsání doby té, v nížto bylo nám působiti; sic že budoucí neporozumí této době! —
- ↑ Po smrti Havelkově vydal roku 1888 v Olomouci u Ed. Hölzla pan V. Houdek, přítel a krajan můj ve sličném spisku sebrané verše a vlastní životopis jeho.
- ↑ Činnost mou: Odhalovati jaro našeho probuzení schvaloval jak P. Wurm, tak prof. Havelka, poněvadž v příčině té (mimo Brandla) pramálo učiněno bylo. P. Wurm rozepsal se v Časopise Vlast. mus. spolku v Olom. o spisu mém: Kněz Mecenáš. Bedř. Silva-Tarouca.
