Když pak r. 1865 vystřídal Schmerlinga hr. Richard Belcredi a Slovanům s ním objevila se na kraji obzoru jitřenka nové, lepší éry, pověřen byl Wurm na obnoveném sněmě moravském úlohou, aby vypracoval anketu, dle které by akutní otázka středního školství moravského byla rovnoprávněji rozřešena. Za princip ankety prohlásil Wurm po úradě s odborníky myšlenku, aby většinou žáků na škole řídil se její charakter. Jazykem vyučovacím měl býti jazyk majority, ale mělo se též některým předmětům učiti jazykem menšiny. Dle tohoto návrhu bychom bývali měli česká gymnasia v Brně, Olomouci, Jihlavě, Znojmě, Kroměříži, Příboře a ve Strážnici. Německými by zůstaly jen gymnasia dvě: v Mikulově a Mor. Třebové.[1]
Návrh ankety ovšem nebyl přijat — jen darem císařovým dostati se mělo Moravě po válce pruské dvou českých nižších gymnasií. Z Wurmovy iniciativy Belcredi přednesl ústy místodržitele Pocheho císaři žádost, aby slibované ústavy vřaděny byly dle školské osnovy do první a nikoli do 3. třídy, jak bylo projektováno. Žádosti bylo vyhověno a r. 1867 otevřena byla obě gymnasia, z nichž brněnské ve vyšší rozšířeno již r. 1868 a naše olomoucké o rok později. Olomoucké gymnasium měl pak stále v evidenci, dokud nebylo přivedeno pod státní samostatnou střechu.
Roku 1866 byl již Wurm od března domicilem v Olomouci. Jmenován byl vikářem dómským a měl býti druhou rukou kancléře a generálního vikáře bar. Arthura Königsbrunna.
Politikou, redakční, spolkovou a buditelskou prací nebyla vyčerpána bohatá činnost Wurmova v létech 60tých; také přípravám k jubilejní slavnosti cyrillomethodějské r. 1863 zasvětil mnoho a mnoho dní svého obdivuhodně agilního života. Velehrad — metropole Methodiova, jak věřil — stal se mu nejmilejším — památným — místem Moravy, neboť viděl nad ním gloriolu sv. věrověstů moravských, jejichž ideu církevně-politickou chtěl oživit a kulturu Velké Moravy, tu čistou, byzantsko-slovanskou kulturu z rumu vykopat. Aby pak kult Velehradu byl zpopularisován, aby lid moravský poutěmi přilnul k Velehradu, vymohl Wurm prostřednictvím svého vlivného přítele Strossmayera v Římě, že svátek sv. Cyrilla a Methoděje z 9. března byl přeložen na 5. červenec a dán mu ráz svátku slovanských apoštolů a nikoli ráz svátku patronů země moravské.
Rok definitivně uzákoněného dualismu — rok 1867 — plně zaujal činného politika. Roku toho trpce vzpomínal až do posledních dnů svého života, neboť citlivé jeho srdce cítilo to ponížení, kterého úmluvami rakousko-uherskými národu českému se dostalo, rozum pak Wurmův tušil naše škody. Nenáviděl dualismu i z loyálního přesvědčení, viděl v něm — jak to Strossmayer řekl — počátek konce. Nerovný zápas s maďarskou koalicí vedli Čechové, jak známo, passivitou, neobeslali říšské rady a neúčastnili se jednání ani českého ani moravského sněmu. Neúčastnil-li se Wurm schůzí sněmovních, účastnil se za to velmi pilně
