Stránka:Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, issue 112.pdf/49

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
— 213 —


kdy Slované svou silou přemohou shnilý západ a kultura jejich postavena na morálních základech zvítězí!«

Nyní odpočívá tělo jeho v matičce zemi, však duch jeho žije dále, neboť on žil pro ideu a kdo idee tvoří, ten nezemře.


Několik slov oP. Wurmovi.

Již jako žák obecné školy v Těšeticích znal jsem předobře jméno Wurmovo. Vykládal o něm často šlechetný a sečtělý tatíček náš, kterýž odbíral katolické noviny, a měl dosti objemnou knihovnu. Tenkráte již znal jsem jména našich literátů: Dra Bílého, Kuldy, Soukopa, Dra Frencla, Poimona — a jiných — z jejich spisů, ve kterých se u nás čítávalo. Nádherné dílo Dra Bílého: Sv. Cyrill a Methoděj, mi bylo známo, ba pokusil jsem se jako žák illustrace (dřevoryty) v díle tom barvami zpestřiti. Vzpomínám těch blahých zimních večerů z let dětských, jak za vrčení kolovratu v čisté, prostranné kuchyni předčítáno byl z kněh poučných a zakončeno bylo společnou modlitbou růžencovou. Ještě dnes mi v hlavě zní jako krásná pohádka ta dojemná melodie písně Soukopovy: »Přistup Moravěnko, přístup blíže . . . .« Rozumí se, že Pátra Wurma bylo začasté vzpomenuto; zařizoval u nás také záložnu.

Dobrý otec náš chválíval Pátra Wurma jako obratného aranžéra poutí — v létech šedesátých; na každé stanici nádraží vystupoval z vozu ven, a odpovídal ochotně dotazům poutníkův. — A když jsem za prvních studií dlel o prázdninách u těch zlatých srdcí šlechetných rodičů — pamatuji si dobře — jak otec přijel z trhu olomouckého — a vykládal, že moravský pluk loučil se s Olomoucí — byl prý rozestaven na náměstí — náš lid provolával: »Sláva! Na shledanou!« —někde ozvalo se slovo trochu ostřejší, že nám pluky naše odvádějí pryč do Němců. Volání lidu roznítilo srdce vojínů a oni opětovali pozdrav lidu, nadšeně volajíce: »Sláva! Na shledanou!« Přítomni byli Josef Černoch, redaktor »Našince«, a Páter Wurm, kteříž ovšem z pohnutky čisté projevovali souhlas s veřejným projevem lidu a vojska našeho. Za to se jim dostalo odplaty té, že byli jakýmsi žoldnéřem zatknuti, a kamsi k výslechu odvedeni. Otec náš velmi rozhorleně promlouval proti policii, zastávaje se obou vlastenců, a div že neslzel, když vykládal, že oba vedli jako nějaké zločince, a že nimi postrkovali, jakoby je vedli šupem. —

P. Wurm oblažil nás roku 1884. s Drem Wanklem, prof. Havelkou i chotí jeho Vlastou návštěvou za našich slavných prvotin kněžských, kdež ovšem učinil vzácnou akvisici pro Vlast. spolek musejní v Olomouci: pobral šátky, placáky, rukávce, oplečí, a mnohé věci starodávné, takže když k večeru odjížděl se svými přáteli do Olomouce, nápadně veliký uzel na kočáře dosti zavazel. Uměl našim