Stránka:Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, issue 112.pdf/48

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
— 212 —


Když pak moji rodiče se odstěhovali do Olomouce, tu byl Wurm v naší »zádruze« na Blažejském náměstí denně. Bývaly to milé chvíle! S několika dobrými přáteli olomouckými, kteří rádi poslouchali vědecké výklady a debaty mého otce a Havelky, přicházíval P. Wurm a nepřestával, jsa neobyčejně ve slovanských dějinách obeznalý, vyhledávati nová themata k dalšímu výkladu. Stále povzbuzoval nás všech k činnosti a k studiím vědeckým. Tak ušel čas — až konečně usnesli se naši přátelé, že založí v Olomouci Vlastenecký spolek musejní. P. Wurm pak s mladistvým zápalem věnoval se celou duší museu a hleděl hlavně, aby v kruzích kněžských získal pracovníky a příznivce. Když roku 1884 pozval nás, otce mého, mne a sestru Madlenu k vyjížďce do Tovačova, kde měla † sl. Xavera Běhálková sbírku hanáckého vyšívání a když uviděl náš úžas nad krásou ornamentů a zvěděl, že vidíme v nich něco více než pouhé krásné práce ženské, tu byl P. Wurm dojat až zaslzel a prosil nás, bychom se ujaly těchto kulturních zbytků lidu našeho.

Ustanoveno ihned, že uspořádána bude výstava výšivek lidových. Den na to pak rozeslal P. Wurm na všecky strany Moravy dopisy k známým mu osobám, by se sbíraly výšivky pro velkou výstavu lidového vyšívání, kterou Vlastenecký spolek musejní v Olomouci uspořádá.

Byla to doba nadšení a čilého ruchu. Přicházely z různých končin Moravy zásilky výšivek a jásání i obdivu nebylo konce. P. Wurm usmíval se blaženě a stále znovu se nás ptal: »Co vidíte v těch výšivkách? Nu, co tomu říkáte? Žena slovanská měla a má velké poslání kulturní po boku muže a hlavně byly to ženy, které tvořily ty krásné písně, zachovaly nám ladné ornamenty a částečně i mudrosloví.«

Neúnavně obcházel P. Wurm vlastenecké rodiny moravské, všude rozněcoval a povzbuzoval k práci vlastenecké a nebylo snad jediné paní a dívky, která by, poučena byvši jeho slovy, nepřišla a nepomáhala snášeti z celé Moravy výšivky a kroje pro výstavu, která se znamenitě zdařila. P. Wurm neochaboval i pak a stále čile slovem i pérem hlásal a podporoval myšlenky národopisné a hlásal, že ne jen jazyk, nýbrž i celý způsob žití našeho tvoří národnost.

Po celé Moravě hořel plamen nadšení pro národopis a radostné hledání po památkách lidových za účelem, aby byly v museích uschovány — a toto nadšení zalétlo i k sesterským Čechám, kdež se zrodila myšlenka uspořádati Národopisnou výstavu Českoslovanskou v Praze, kterou veřejně pronesl řiditel F. A. Šubrt a také s pomocí nadšenců skvěle provedl.

Po smrti Havelkově a pak po smrti mého otce, ujal se P. Wurm Vlasteneckého musea, a když jsme odešly s matkou do Prahy, neuplynul snad ani týden, aby nedošlo od P. Wurma psaní plné povzbuzování k činnosti, plné ideí, pokynů, plné nadšeného hlásání o slovanském národě a jeho zašlých dobách, slávě, krutém utiskování a jeho svěží lidové kultuře, která zanešena vrstvou cizí, tají své čisté mladistvé krásy v srdci lidu slovanského v nejzazších koutech vlasti. Říkával: »Přijde doba,