války a pro ubohé prosté vojáčky. Je zajímá v armádě nanejvýše dvojí barva důstojníka, od nějž začíná člověk.«
Proto odporučoval P. Wurm, aby idea míru šířena byla nejen mezi intelligenty, ale i mezi prostým lidem a hlavně mezi prostými ženami. —
»Jest sice mír problem problemů a bude dlouho trvat, než se vyvine a Bůh ví, jaké procesy musí prodělati, než nabude formy, ale jest zásluhou každého, kdo se o tu věc přičiňuje.«
Také ideu Cyrillo-methodějskou přivádí P. Wurm ve spojení s mírumilstvím Slovanů. »Karel Veliký«, »Slovanobijce«, ve znamení kříže podroboval násilím Slovany a mečem šířil mši svatou a církev římskou.
Rostislav nežádal od císaře Michala učitele křesťanství, neb Morava z veliké části již křesťanskou byla, ale žádal od něj, jenž byl rovněž ohrožen, spojenství a pomoc proti křesťansko-germánskému násilí, jež hrozilo slovanskou Moravu pohltiti.
Cyrill a Methoděj byli oni vybraní veleduchové, — prvý učenec, druhý státník, — kteří usilovali založiti samostatnou církev slovanskou se samosprávným ústrojím církevním i státním, obrněnou kulturně vzdělaností a literaturou, jejíž podkladem stal se překlad Písma svatého a obřadů liturgických.
Toto důmyslné ústrojí mělo býti ochrannou zdí proti výbojnému, mír rušícímu, již tehda se jevícímu, germánskému: »Drang nach Osten.« (Pud na východ.)
V tom smyslu dlužno uznati slovanskou ideu Cyrillo-Methodějskou prostředkem a pěstovatelkou míru. Zodpovídalo to docela mírumilovné povaze Slovanů a tato povaha nabyla tím sankce křesťanství, které samo sebou je nositelem míru a ne války a násilí, jak z něj učinil Karel Veliký. V jeho svaté říši obráží se dravec starořímského, pohanského imperialismu. V slovanském byzantském východu a v nově utvořené církvi Cyrillo-Methodějské obráží se křesťanstvím zušlechtěný a pacifismem prodchnutý helenism.
Kultura byzantská vznikla uprostřed slovanských zemí a slovanského lidu a měla by se vlastně jmenovati byzantsko-slovanskou.
Cyrillo-Methodějství jest světodějnou událostí, jest mocný protest proti feudálnímu a válečnickému Karlovství a nezaniklo, nýbrž Wichingovci a Přemyslovci potlačováno, doutnalo stále a vypuklo elementární silou v husitství, jsouc Miličem a jinými předchůdci Husa připravováno.
Největším průlomem do Cyrillo-Methodějského demokratismu, v němž nebyl »člověk pod člověkem«, jako ve feudálním germanském křesťanství, nýbrž »člověk vedle člověka«, bylo bojovné feudální rytířstvo, které dělalo ze sebe jakýsi církevní řád a zaslepovalo lidi nátěrem náboženským, přivlastňující si i patronátní právo (dosazování kněží). Tím dostalo se násilnictví sankce náboženské a velebení válečnictví vešlo i do pér historiků. Vítězství ve válkách a hrdinství vojenské ceněno výše, než umění a věda a stavěno daleko nad kulturou. Hodnost biskupská snášela se s velitelstvím vojenským, berla s mečem.
