Stránka:Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, issue 112.pdf/38

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
— 202 —


cem Tita. Papež Mikuláš I.[1] když viděl, s jakými potížemi zápasí učení Kristovo v Němcích a že i samostatnosti sv. Stolice hrozí od pohanského germánského feudalismu nebezpečí, hledal zároveň v nově zřízené (obnovené) církvi slovanské a upevněné tak říši velkomoravské oporu a ochranu. Než po smrti sv. Methoděje padla smluveným útokem mongolsko-germánským říše velkomoravská a na Moravě se zase křtilo křtem císařským. Nastaly zase tisícileté boje slovanského demokratismu s germánským feudalismem, kultury slovanské s kulturou klassickou (Němci vlastní kultury nemají). Nejvýše vzplanul boj ten v husitských válkách. Tento boj musil nutně tehdy se odehráti na poli náboženském, tak jako dnes by se zase vybil na poli národnostním. Důkazem však, že to byl boj mezi slovanským demokratismem a německým feudalismem jsou jeho výsledky. Vznikly demokratické obce Českých a Moravských Bratří, Táboritů, Sirotků atd. Není pochyby, že podobný effekt bude jednou bojů národnostních. O Husovi soudil pan rada, že jeho list není dosud uzavřen. Zvláště pak upozorňoval, že církev nemá žádné zodpovědnosti za odsouzení Husa. Koncil jej neodsoudil. Kostnické shromáždění však nebylo koncilem, protože nemělo hlavu — papeže. — Byl tam jen císař. Proto dlužno je považovati jen za říšský sněm. Ostatně, proč má národ český jíti do Říma přes Kostnici? Ať jde Velehradem!

A právě tuto cestu chtěl národu českému ukázati a uvolniti náš zemřelý stařešina. Z přednášek jeho, jimiž instruoval o Rakousku papežské nuncie P. Wurm, sestavil papež Lev XIII. svou encykliku Grande munus. Už už spělo velké dílo našeho nezapomenutelného stařešiny k svému splnění a Západ slovanský měl býti sloučen ve víře s Východem. A není pochyby že sen Lva XIII. a P. Wurma by se býval splnil, kdyby nebýval vratislavský biskup Kopp poučil Bismarcka o dosahu a významu sjednocení Slovanů ve víře. Bismarck zakročil ve Vídni a následek toho byl, že všichni biskupové rakouští a šlechta česká odřekla (až na Strossmayera) účast na pouti. Lev XIII. chtěl prohlásiti ex kathedra, že není rozdílu mezi učením Východu a Západu. Na Rusi byly též jisté disposice pro smír. Bylo též jisto, že v pádu jednoty by býval Rački prvním slovanským rakouským metropolitou. Tedy úřad metropolity srěmského, velkomoravského měl býti obnoven.

Pro cestu do Říma ztratil P. Wurm přízeň vládních kruhů. Zůstal vikářem až do své smrti. Cestou do Říma však dokázal nejlépe svou pravověrnost a oddanost k sv. Stolici. Primát papeže byl mu nade vší pochybnost prokázanou pravdou. Říkal: »jsem Lvův a Kristův«.

Za 1000 let po papeži Mikulášovi přišel Lev XIII. Když Západ přestal býti spolehlivou oporou církve, obrátil Lev XIII. jako kdysi Mikuláš I. zraky k slovanskému Východu a čekal od Východu obrodu Západu. Mikuláš I. nalezl sv. Cyrilla a Methoda, Lev XIII. P. Ignáta Wurma, který mu podal svou pomocnou ruku. I on měl zažíti nevděku za svou cestu do Říma. Podivná shoda. Po sv. Pavlu za 1000 let sv. Cyrill a Methoděj a po těchto za 1000 let P. Ignát Wurm. Po sv. Petru


  1. Papež Mikuláš I. zemřel dříve, než Konstantin s Methodějem přišli po prvé do Říma. Pozn. red.