Stránka:Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, issue 112.pdf/24

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
— 188 —


a který jest zároveň posledním z projevů Wurmových, které uvedli jsme zde doslovně.

Stručný jest a třeba i nedostatečný tento nástin, ale přece snad alespoň poněkud vyhovuje, aby poučil nás o neobyčejné vznešenosti povahy Wurmovy: že byla založena velkolepě, že byla hluboká a stejně silným citem jako obdivuhodně dokonale vyvinutou vůlí se vykazující. Slovem: Wurm byl mohutný karakter, který právě proto, že se honosil tak silně vyvinutým citem, projevujícím se stejně mocně hlubokým smyslem pro krásné jako pro vznešené a šlechetné, tedy stejně pro krásu jako pro ctnost, vykazoval se zároveň neobyčejnou výkonností, zvláště v létech mladších, aby mohl ji postaviti jako vnitřní protiváhu proti zevním dojmům a citům jimi vzbuzeným. S mohutností citu souvisí obyčejně i mohutnost výkonnosti.

I není zajisté chybně tvrzeno, praví-li se, že podnět k největším činům na světě dán byl citem a nikoli rozumem. Správnost tohoto tvrzení s dostatek máme doloženou i životem Wurmovým.

Jediné vroucí cit, projevující se hlubokým smyslem pro krásno, byl příčinou, že Wurm správně oceňoval vysokou cenu poetickou a hudební našich zpěvů národních a jen jeho podnětem byla ve Wurmovi vzbuzena také domněnka, že národ takovými skvosty se vykazující nemohl býti naprosto neplodným a tupým i jiným směrem. A okolnost tato vedla k dalším šťastným důsledkům. Wurm vypátrav skutečné doklady k pojaté domněnce, zabránil tomu, aby lidové vyšívání za nepatrný peníz potulnými obchodníky dále bylo skupováváno a do ciziny zavláčeno, kdež jest ho beztak již veliké množství. Ba, aby nenadešel konečně okamžik, že by vyčerpán byl nadobro bohatý zdroj pokladů, skrývajících v sobě nezvratné doklady k dávné naší kultuře, a nepřivlastnil si jich třeba druhý národ dříve ještě, než náš o existencí jejich vůbec byl uvědoměn.

Naprosto chybně soudí proto všichni, kteří v hloubce a vřelosti citu spatřují jakousi slabost, jíž jest nutno, abychom se střehli.

Prohlubme jen opět náležitě cit, chladnou vypočítavostí a nezřízeným sobectvím již povážlivě ztupělý, a přesvědčíme se, že zároveň prohloubíme a zvýšíme smysl pro krásno, pro veliké a vznešené ideje. I nebude pak potřebí, abychom si se Sombartem stýskali do nedostatku tvůrčích duchů a smyslu pro vyšší ideje. V myslích našich vroucnějším citem prohřátých a zkypřených opět hojněji budou se roditi nové ideály i mocné a vznešené myšlenky. Nebudeme-li totiž síliti pouze a obohacovati ducha na úkor srdce, nýbrž budeme-li k tomu přihlížeti, aby obé stejně horlivě se pěstilo, tu také záhy se přesvědčíme, že svět nabude hned jiné, ušlechtilejší tvářnosti, neboť zmizí z něho aneb alespoň značně se seslabí vše, co nynější život ztrpčuje a znehodnocuje: nepřejnost, závist, hamtivost, vypočítavost a t. p. obludy jako nejčastější podněty i k nejhroznějším zločinům, aby ustoupily sesílenému smyslu pro dobro a krásno.

Ba nebude nám ani nikdy až tak příliš trudno, zmizí-li muž Wurmova rázu, poněvadž bude jich více. Neshasne s ním pak málem oje-