Stránka:Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, issue 112.pdf/21

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
— 185 —


Zlomyslná a bezpodstatná tato poznámka dá se však vysvětliti dvojím spůsobem. Buď vyšla z nepřejnosti a závisti, které vzbuzovaly u mnohých Wurmovy přednosti a právě rozsáhlá a úspěšná jeho činnost, aneb zůstalo skutečně něco nevykonaného, poněvadž Wurm ve své přílišné dychtivosti, mnoho vykonati, zvláště v létech mladších, mnohdy tolik toho sobě uložil, že nebyl více s to, aby vše zaposáhl.

Není tedy tak naprosto správný názor, že by dobří lidé Wurmova rázu neměli žádných nepřátel. I nejlepší člověk, a Wurm byl jím skutečně, nemůže se tím honositi, jak právě byli jsme seznali. To by musila dříve zmizeti se světa veškerá závist. Čehož však také tak snadno se nedočekáme, leč by se mezi nás navrátil a opět více sevšeobecněl se světa dávno zmizelý opravdovější a vroucnější cit.

Ostatně je tento případ novým dokladem k slabé věrohodnosti fámy, že nečerpá vždy z nejspolehlivějších pramenů, nýbrž že přečasto slepě a dychtivě chápe se všeho, co nadiktují jí třeba zášť a nepřejnost, lidská obmezenost, nebo všeliké sobecké zájmy a okolnosti nahodilé.

Ale Wurmova vznešená povaha nevyznačovala se pouze velikou pevností a důsledností, shovívavostí a uznalostí, obětavostí a soucitem s každým trpícím, opravdovou vůli pomáhati a odpouštěti, nýbrž mnohdy až úžasnou smělostí, odvážlivostí a neohrožeností. Čemuž arci diviti se nelze. To jest blahodějný důsledek vědomí bezúhonnosti, že nejsme si vědomi žádného poklesku. Takové vědomí dodává odvahy a smělosti i v okamžicích kritických. A tak tomu bylo i u Wurma.

Co Wurm za dobré uznal, od toho více neupustil, třeba kol něho vše proti němu se stavělo a bylo mu snášeti i největší nelibosti druhých, ba třeba potupy a úsměšku. Tak dělo se mu na př., když první na základě vlastního bádání poukázal ku vzácnostem svérázné lidové naší kultury, která před tím naprosto byla přehlížena a podceňována, nelekaje se toho, že dostalo se mu za to potupného přívlastku »hadráře« a v mnohých jiných a jiných případech.

Wurm vůbec vynikal neobyčejnou neohrožeností hned v mládí. Již v alumnátě zažehnána byla Wurmovou duchapřítomností, neohroženým jeho vystupováním, ale zároveň i taktním chováním tak mnohá bouře, která nad hlavami alumnů se vznášela. Nikdy pravdy nepopíraje, vyznal vždy neohroženě, co se přihodilo, kdykoli se toho žádalo. Dovedl to však takovým spůsobem, že zmírnil vždy hněv představeného.

V pozdějším pak jeho životě setkáváme se s průkazy jeho neohroženosti všady, kde bylo jí potřebí. Neohrožeností svou osvědčil se Wurm stejně ve sněmovně jako o táborech, jakmile ocitl se na řečnické tribuně. A zvláštní dovedností vyznačoval se Wurm, šlo-li o to, aby se dodalo lidu vytrvalosti a odvahy, jichž bylo zvláště třeba v době opposiční.

Dokladem k tomu, že neostýchal se vystoupiti směle před orgány vládními, jest fakt, že velice často byl volen za prostředníka mezi vládou a lidem a že bylo mu mnoho jednati s místodržitelstvím a ministerstvem.