namítal, že bez jednoty náboženské nikdy nebude lze dosíci jednoty všech Slovanů. Jednotu jsem mínil více církevní (demokratické zřízení církevní) než dogmatickou. Dále jsem upozorňoval, že neoslavismus má spojiti Slovany na základě kultury klassické a ne slovanské lidové. P. Wurm uznal sice moje vývody správnými, ale mínil zcela správně, že zatím se o jádro věci nejedná. Hlavní věcí jest, že dr. Kramář hnul touto otázkou. Při dalších rozborech prý na ony překážky a nedostatky nutně narazí a celá akce, že sama sebou musí se na konec dostati do správných kolejí jako byla akce Lva XIII. O jeho lásce k srdci jednoty slovanské svědčí právě jeho nadšení pro dra. Kramáře. Nežárlil na něho, ba naopak jej velebil a modlil se, aby dr. Kramář vytrval. Nedostatky spíše úmyslně zakrýval, aby slabé kvítko neuhynulo předčasně. Byl vždy přesvědčen, že dr. Kramář na tomto poli ještě mnoho vykoná.
Asi totéž platí o jeho smýšlení vzhledem na dosavádní akce velehradské (sjezdy — kongressy) za účelem sjednocení Slovanů ve víře. Věděl také dobře, že bez reformy církevní správy v duchu pravého slovanského demokratismu nelze se nadíti jednoty v dogmatech. Nikoliv dogmata to byla, která způsobila roztržku mezi Západem a Východem, nýbrž byla to rozdílná kultura Západu a Východu, která na Východě vytvořila více demokratické zřízení církevní (na Rusi) kdežto na Západě zase feudální. Odchýlky dogmatické jsou rázu druhotného. Než i zde doufal P. Wurm, že vzájemnými rozmluvami a vzájemným poznáváním sebe se ony základní překážky poznají a pak, že se přikročí k jich odstranění. Proto nabádal k hojné účasti sjezdu a výsledky jich dychtivě stopoval.
Mám za to, že idea cyrillomethodějská P. Ignáta Wurma jest jedinou možnou spojkou všech Slovanů a to jak v ohledě náboženském, tak politickém, tak kulturním.
Jeho výrok, že není kultury bez kultusu, jest naprosto pravý. Lidová kultura slovanská má své kořeny v kultu křestanském — cyrillomethodějském. — Kdo sáhá národu na kultus, ten jej olupuje o kulturu. Možno se dovolávati opravy církevního zřízení ve smyslu slovanského a křesťanského demokratismu, ale tak, aby náboženství, právě ten zdroj toho demokratismu, nebyl otráven. Z té příčiny si také P. Wurm nedovedl mysliti národní a náboženský indifferentismus u našich lidových umělců. To jsou průkopníci, dle něho, v idei slovanské vzájemnosti.
