Pan rada, jak jsme krátce v »Zádruze« P. Ignátu Wurmovi říkali, byl posledním stařešinou apoštolské »Zádrugy« — chcete-li církve — cyrillomethodějské.
Není zajisté pochyby dle nejnovějších objevů Žunkovičových, že už před Kristem ve staré Illyrii a Panonii sídleli Slované a že ve vzdělanosti rovnali se Římanům. Sv. Pavel pronikl na svých missijních cestách až do Illyrie a založil biskupství Srěmské (Sirmium), jehož biskupem ustanovil Tita. Sv. Petr jako náměstek Kristův byl prvním biskupem římským. Jednotu a souhlas svého učení, jakož i příslušnost jím založených diecesí k Římu dotvrdil sv. Pavel nejlépe svou cestou do Říma a společnou smrtí mučednickou se sv. Petrem. Že evangelium lásky v krajích slovanských sv. Pavlem hlásané vykvetlo v rovnost, svobodu a bratrství, tomu zdá se nasvědčovati zvláštní obliba sv. Pavla k oněm krajům, jakož i jeho mínění o Kreténských (Tit. 12.). Tento úspěch sv. Pavla mezi Slovany jest vysvětlitelný. Původní slovanské zřízení demokratické vzniklo zajisté na starém slovanském přírodním pantheismu. Slované (mimo ty, kteří hraničili s Germány) neměli feudálního zřízení mezi svými bohy a proto neměli božstev mocných. Nové náboženství — křesťanské — kteréž hlásalo rovněž zásady demokratické — apoštolská obec jerusalemská — nepříčilo se v důsledcích sociálním řádům slovanským. A proto právě mohli staří Slované pochopiti a snadno přijati učení Kristovo.
Biskupství Srěmské zaniklo později nájezdy barbarských národů jak germánských, tak mongolských. Jisto však jest, že jemu byly podřízeny všechny kraje na sever — Velká Morava. Za Mojmírovců byla obnovena Velká Morava, ale byl nedostatek kněží. Německým kněžím pak, kteří hlásali nerovnost lidskou a místo lásky pokoru, lid nerozuměl; Rostislav se obrátil do Říma o kněze slovanské a papež Mikuláš I. jej odporučil do Cařihradu. Car Michal poslal papeži sv. Cyrilla a Methoda a papež Mikuláš I. je poslal na Moravu, jak tomu svědčí nástěnná malba v basilice sv. Klimenta, jejíž kopii pan rada přinesl z Říma a zapůjčil vldůst. pánu P. Dostál-Lutinovi. Tím jest vyvrácena námitka. že sv. bratry poslala Byzanc a ne Řím.[1] Třeba ještě výslovně podotknouti, že té doby roztržky mezi Východem a Západem nebylo ve skutečnosti.
Chci zde jen krátce upozorniti na obdobu sv. Cyrilla a Methoda v jich missijní činnosti se sv. Pavlem. Německopohanská zášť a panstvíchtivost dvakrát pohnala sv. Methoda do Říma k zodpovědnosti. Na zpáteční cestě byl sv. Methoděj od německých biskupů zajat a trýzněn. Jednotu a totožnost svého učení v Římě oba sv. bratři a sv. Methoděj opětně prokázali. Kdyby učení jejich nebývalo totožné s tím, co hlásal skoro 1000 let před nimi sv. Pavel, nebylo by se u Slovanů ujalo. Sluší ještě podotknouti, že sv. Methoděj byl biskupem srěmským a nástup-
- ↑ Poselství Rostislavovo do Cařihradu s žádostí o věrověsty snad přece by nemělo býti bráno v pochybnost. Pozn. red.
