teď zatím konec divadla, ale pak zas zazvoníme a budeme hrát dál.“
Pejsek s kočičkou si vlezli do kouta a radili se, jak to divadlo budou zas hrát dál.
Sundali si královské pláště, kočička si uvázala na hlavu šátek a pejsek vzal přes sebe kus starého hadru. Pak udělali „Cilililink!“ a zas bylo divadlo.
„Teď už nejsem král a kočička královna,“ ohlásil pejsek dětem, „my jsme teď zchudli.“
„Tak už nejsi král a já královna,“ začala povídat kočička. „Teď jsme zchudli a ty jsi chudý chalupník a já chudá chalupnice. Co budu vařit, milý muži, když ani chleba nemáme? A co budeme dělat s naší dcerou, když ji nemůžeme uživit?“
„Víš co,“ řekl pejsek, „to ji musíme zavést někam do lesa, snad se jí někdo ujme.“
Vzali panenku a vedli ji jako někam do lesa a přitom dělali, že pláčou. „My ji přece nezavedeme do lesa, třeba by ji tam sežral vlk,“ řekl pejsek „Jestli potkáme nějaké hodné lidi, tak jim ji prodáme, třeba by mohli nějakou dcerušku potřebovat.“
Vedli panenku k postýlce, co byly děti. „Teď vy taky musíte hrát s námi divadlo,“ řekla kočička Jendovi a Věře. „Vy teď potřebujete nějakou dcerušku a vy ji od nás koupíte.“
