Úvaha
posl. P. Wurma o narovnání s Uhry.
Hotovíme se k třetímu vyrovnání s Uherskem a hledíme tudíž vstříc oné choulostivé práci parlamentární, jež bohužel neodbytně opakuje se od desítiletí ku desítiletí.
Stojíme před rozluštěním nad jiné důležitého a vážného úkolu, vyžadujícího naložení vší politické zkušenosti a státnického rozhledu, nemá-li trhlina mezi oběma polovicemi říše ještě více rozšířena a hmotné poškození Cislajtanie zvýšeno býti. Maje k výslovné žádosti pp. voličův o vyrovnání tomto promluviti, uznávám za potřebné připomenouti, že obor činnosti sněmu uherského do r. 1848 nebyl tak rozsáhlý jako nyní, neboť se zákonodárná moc sněmu uherského druhdy vztahovala jen na záležitosti politické administrace, na soudnictví, na zvýšování přímých daní a odvodního kontingentu. Podařilo se však Maďarům při prvním vyrovnání roku 1867., jež dálo se pod dojmem nešťastné války z r. 1866 dále zmocniti se rozhodujícího vlivu na záležitosti finanční, obchodní a celní, kteréžto odbory v duchu pragmatické sankce a i ještě před touto, na základě zvláštních, ba dokonce i uherských zákonů jedině do oboru působnosti společné vídeňská c. k. dvorní komory spadaly. Toť znamenitou ukázkou našich poměrů z r. 1867., že rozhodující vliv na tak eminentně společné záležitosti nebyl vyhražen snad delegacím, k účelu tomu utvořeným, společné vládě, po případě říšskému ministerstvu financí, nýbrž bezprostředně uherskému ministerstvu a uherskému sněmu. Aby však organismus tří od neodvislých vlád bez toho dosti složitý a tolikéž autonomních sborů ještě spletenějším se stal, utvořily se tím dva obory společných záležitostí svou povahou a jednáním úplně se rozlišující. A to ještě nebylo dosti.
Nejen že byl společnému ministerstvu finančnímu a delegacím urván všeliký vliv na daně nepřímé, jakož i na záležitosti obchodní a celní, ku všemu ještě stalo se, že vzaty z působnosti společného ministerstva a delegací i ty agendy zákonodárství a správy jichž jedině přísná jednotná zpráva byla v zájmu celé říše žádoucí. Následkem narovnání v r. 1867 uzavřeného nemá říšský ministr války pražádného přímého vlivu na zemskou obranu, a byl i tento mezi dva, od sebe zúplna neodvislé autonomní sbory rozdělen. Náklad na armádu a dotace říšs. ministerstva války vůbec schvalovány dvěma zákonodárnými sbory docela neodvislými od sebe, čili jak případné rčení zní, dvěma různými státy. Není zapotřebí doličovati důležitost drah pro obchod a průmysl, a jmenovitě pro působnost a účinnost společné armády, než i záležitosti železniční postrádají právě tak jednotné zprávy, neboť za Litavkou spravují se zásadami načisto jinými než u nás v tak zvané Cislajtanii.
Ba i jednotnost záležitostí zahraničních říše naší obětována byla narovnání z r. 1867. Neboť i dotace říšs. ministerstva zahraničních záležitostí schvaluje se dle posledního rozlíšení ode dvou států, a jest jednání tohoto říšského ministerstva v záležitostech obchodních a celních u dvou, na sobě zcela nezávislých autonomních sborů a vlád již tou měrou stíženo, že jest na něm provedení případných ujednání u států cizích.
Těmito téměř neuvěřitelnými ústupky, jimž jednota říše rakouské r. 1723 slavnou úmluvou pragmatické sankce zaručená a nejvyšším patentem z r. 1864 zabezpečená obětována a tak naše polovice říše i s hlavním a sídelním městem Vídní těžce poškozena, mohli se Uhři zajisté spokojiti, bylo i očekávati, že mají všechny příčiny, aby postavili se proti všem pokusům, ku získání dalších ústupků směřujícím, co nejrozhoději, aby dualistický útvar císařství našeho nebyl ad absurdum uveden, aby dokonce ti, kteří při utváření dualismu toho, ovšem za zvláště obtížných okolností, spoluúčinkovali, nepřišli k přesvědčení, že více udržeti se nedá.
Avšak nastojte, věci měly přihoditi se zcela jinak, mimo vše nadání páni Maďaři začali se při obnově narovnání v r. 1877 domáhati cedulové banky pro sebe, aneb aspoň takového vlivu při ní, jakého již v jiných společných záležitostech říše vyrovnáním v roku 1867 byli dosáhli, ačkoli již dříve zakonnitě zajištěnou banku nejen měli, nýbrž ode vždy spokojiti se s ní museli a také rádi se spokojili totiž s c. k. výhradní rakouskou cedulovou bankou. Oni vystoupili dále také s nároky na značný podíl na výnosu celním, ačkoli nebyli s to upříti, že ani desátý díl zboží dováženého do Uher nejde. Konečně dožadovali se k ochraně uherského rolnictva zavedení obilních cel, ačkoli přiznati musili, že na toto opatření následovati musí vykrvácení průmyslových zemí Cislajtanie na prospěch Uherska.
Dlouho bránila se říšská rada i vláda západní polovice říše proti těmto nesmyslným, nad to ničím neodůvodněným požadavkům, zápas proti nim vedl do konce ku dvěma pokusům demise náčelníků vlády, na konec zvítězili však přece jenom Maďaři a ničím jiným, leč svou jednomyslností, kterou vyvolává jedenkaždý krok proti Cislajtanii podniknutý. Narovnání z r. 1877. přineslo druhé polovici říše výhody ve svých důsledcích nedocenitelné a naší polovici říše urvané.
Navnaděni tímto netušeným vítězstvím, nasadili páni Maďaři všechny své síly, aby při nastávajícím třetím vyrovnání znamenité výhody, jich při obou prvních narovnáních dobyli, si nejen zajistili a pro budoucnost zabezpečili, nýbrž aby nových ústupků získali a naší polovici říše nové těžké oběti naložili. Předlohy zákona o třetím vyrovnání chovají toho nezdolné důkazy. Uhersko, kteréž ve všech společných záležitostech, a mohou tyto býti větší či menší důležitosti, až do těch nejmenších formálností úplné stejnoprávnosti s Rakouskem, ba dokonce převahy nad tímto domáhati se neustává, při tom všem ale na společnou armádu, k níž daleko méně branců než my dodává, a přec v ní úplně stejné ochrany proti cizím i vnitřním nepřátelům dochází jako my, také i v budoucnosti k společným výdajům nic více než 30 prct. přispívati hodlá, zatím co Cislajtanie pro všechny časy 70 prct. obtížena býti má. A přec nenese naše polovice říše ani té nejmenší viny na prazvláštním vývinu poměru v oné polovici říše, kterýž v nejnovější době v zápětí má nejen úbytek obyvatelstva, ale i ochuzování jeho, ačkoli obyvatelstvo toto nejvýhodnějších podmínek ponebí a půdy účastno jest.
Uhrám byl však, pokud já se pamatuji, přirčen nepoměrný příspěvek 30 prct. ku společným výdajům při prvním vyrovnání jen proto, poněvadž bylo důvěřováno jejich ujišťování, že země tato, Bohem všemi poklady bohatě obdařená, pod maďarskou vládou během 10 až 15 let všeobecně se zotaví a na všechny strany tak se vyvine, že bude následkem toho s to, přispívati kvotou daleko vyšší. Nyní však na sklonku druhého desítiletí maďarského panství přiblížel se onen okamžik, kde všichni poslanci bez rozdílu stavů proti Maďarům ve prospěch neustálými obětmi přetížených voličů svých v příčině stejného výměru kvot co nejrozhodněji vystoupiti povinni jsou.
K tomu účelu zdá se nevyhnutelně nutným, zabývati se aspoň stručně návrhem zákona na prodloužení privilegia rakousko-uherské banky.
Článek I. návrhu tohoto, velmi pečlivě vypracovaný, patrně tají v sobě účel, aby rozhodující vliv Uhrů na banku, jehož vyrovnáním z r. 1877. dobyli, nejen byl zajištěn, nýbrž aby i právo Maďarů na samostatnou banku nade vší pochybnost uznáno bylo. Páni Maďaři, jak se zdá, sami vycítili, jak velice potřebují výslovného uznání tohoto jinak ničím neodůvodněného práva, smlouvou chtějí-li si je pro budoucnost zabezpečiti. C. k. privilegovaná rakouská banka má totiž svoje dějiny, a ty vylučují jakékoliv dualistické zřízení druhého samostatného ústavu podobného v hranicích říše naší, pokud Rakousko nevzdá se dobrovolně svých práv toho se dotýkajících. C. k. výhradní cedulová banka byla v roce 1816. ke spolupůsobení všech uherských k tomu povolaných činitelů za tím účelem dvěma císařskými patenty založena pro veškeren obvod říše, aby říšské finance, následkem francouzských válek rozervané, kteréž, jak již řečeno, pro veškerou říši vždy jednotně spravovány a správa jich u vídeňské c. k. dvorní komory soustředěna byla, uspořádány byly. Jeden z patentů těchto sestávající z 18 článků, obsahuje zásady všech usnešených opatření k uspořádání peněžnictví, tedy i zřízení na akciích založené c. k. výhr. rak. národní banky, kdežto druhý 50 §§. obsahující patent, úkol, tedy práva i povinnosti banky zřizované vykládá a tedy za vlastní bankovní patent považován býti má.
Jakož tedy před zřízením cedulové banky rakouské státovky pouze jednotné a v celé říši jedině platné se vyskytovaly a vyskytovati mohly, tak získala i v roce 1866. založená rakouská národní banka výhradnou výsadu ku vydávání jednotných bankovek pro obvod celé a nerozdělené říše a také byla tato zákonnitá zásada i později přes všechny nejrůznější změny neustále, ba i po zavedení dualismu až do r. 1877. dodržována. Leželo to již v samé povaze věci, že opatrní páni Maďaři v roce 1867. nároku na dualistické zařízení banky, tímto spůsobem založené pro celý obvod říše rakouské ještě pozdvihnouti se neodvážili, a tím méně domnělého práva svého na zřízení samostatné maďarské národní banky se domáhali, aby předčasným odhalením svých snah uskutečnění ostatních báječných nároků nezmařili. Než chuť dostavuje se, jak Francouzové tvrdí, během hodů; páni Maďaři přikročili již při druhém narovnání, jak toho vyžadoval pud sebezachování pánů ministrů, k tomu, aby na své domnělé právo na zřízení zvláštní národní banky se postavili, aby totiž dualistické zřízení i do rakouské národní banky vnesli, to jest, aby nebezpečnou trhlinu dualismu, jež odděluje obě polovice říše, ještě rozšířili. Bohužel mělo namáhání toto výsledků. Rakouská cedulová banka přezvána byla „rakousko-uherskou“ a říšskému sněmu uherskému byl na osudy tohoto důležitého ústavu rozhodující bezprostřední vliv vyhražen.
Tato politování hodná událost nesmí nás zbaviti však mužnosti, poněvadž druhé vyrovnání uzavřeno bylo jenom pro příštích deset lét a také nebylo prvním po zavedení dualismu a nelze tedy v úvahu je vzíti jakožto narovnání, jehož každé ustanovení nutně podmíněno jest dualistickou povahou státního zřízení. Pokud pak dualistické zřízení toho naprosto vyžaduje, to a mnohé jiné ještě obsahuje současně se zavedením dualismu uzavřené narovnání z roku 1867. a pak-li že dnes druhé polovice říše podmínky onoho vyrovnání, bez jakékoliv změny poskytujeme, při tom ale vzájemnou kvotu příspěvku k společným výdajům, poněvadž svou povahou měnitelna jest, úplně stejným, vlivu Uher na společné záležitosti říše přiměřeným spůsobem zvýšíme: tu nemůže nám býti učiněna výtka, že jsme na bytnosti dualismu cosi změnili, tak jak známa byla oběma smlouvajícím částem v roce 1867.
Proti tomu může ovšem namítnuto býti, že cedulová banka právě proto, že zřízena byla pro celý obvod říše veškeré a posud vskutku činnost svou na obě polovice říše rozšiřovala, tvoří společnou záležitost říše a proto vyloučení maďarského vlivu na tento
