Stát v nebezpečí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Stát v nebezpečí
Podtitulek: (Přečin shluknutí dle § 283.) Před soudem 4členným.
Autor: Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj: Národní listy, roč. 32, č. 130. s. 3
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 10.05.1892
Licence: PD old 70

Dobře udělal pan doktor Gautsch, že zakázal slavnosti Komenského v Čechách. Bylo by se Rakousko otřásalo ve svých základech, bylo by se přihodilo nějakých malérů! Staly se i takto, po zákaze páně Gautschově, a zejména dne 28. března okolo deváté hodiny večerní octl se stát v nebezpečí, v hrozném nebezpečí, a traversy jeho počaly tu a tam praskat.

Zavinil to Rudolf Vagner, 21letý obuvnický pomocník, který se náhodou octl v zástupu, táhnoucím z Karlova náměstí k Žižkovu. Zástup ten táhl Marianskou ulicí a v těch místech nachomýtl se k němu Rudolf Vagner se svoji milenkou a s přítelem Homasem, jejž zase doprovázela milenka jeho Bradnova. Oba dělníci vraceli se ze schůze obuvnické jednoty »U města Prahy«.

A co se nyní slalo, vyličuje Vagner takto: V ulici Marianské nastala pojednou tlačenice, křik, ozvaly se povely k rozchodu, ale v tom prý už dostal Vagner ze zadu ránu do žeber, že vzal pochopa ku předu a několik kroků odletěl. Tu ránu zadal prý mu policajt.

Překvapen rýpnutím a ještě se motaje, vykřikl Vagner:

»Krucifix!«

Nepromluvil nic více, nic méně. Ale po jediném tomto slově počaly se patrně třásti základy státu, staré, sádrou zamazané trhliny znova se rozpukaly, a z obavy, aby Vagner nemohl svoje »Krucifix!« zvolati ještě jednou — načež by se bylo asi všechno horempádem zbořilo, chopilo se ho rameno, které náleželo policajtu Antonínu Kühnlovi, Vagner byl zatčen a na strážnici odveden. Ostatních několik set lidí se pak v pořádku rozešlo. A byl by se asi Vagner »rozešel« také.

Těchto dnů pohnán byl Rudolí Vagner pro hrozný svůj skutek před čtyřčlenný soud, v němž zasedali pp. radové Blüml, Patera a adjunkti Mareš a Kloubek. Žaloba, kterou zastával náměstek pan Mayer, vinila Rudolfa Vagnera z — přečinu shluknutí dle § 283.

Za svědka přišel také policajt Antonín Kühnel, který popíral, že by byl Vagnera strčil. Vyzýval prý zástup hlasitě k rozchodu, a jelikož se Vagner s místa nehýbal, zatkl jej. A nejen že se nehýbal, vykřikl prý ke všemu vzdorovitě: »Krucifix!« Víc nic.

Obviněný stál na svém, že byl udeřen, a toto udání potvrzovala svědkyně Bradnova, která určitě vypověděla, že viděla, jak Vagner po ráně odlít. Vyzvání slyšela, ale Vagner odletěl prý už v témž okamžiku.

Ač Vagner tvrdil, že neměl na mysli žádné shluknutí a že by byl odešel i bez rýpnuti do žeber, uznán byl na základě výpovědi policajtovy a po návrhu veřejného žalobníka vinným přečinom shluknutí dle § 283 a odsouzen do prostého vězení na tři dny. Jediný výkřik »Krucifix!« stál ho zachovalost a do smrti ho bude provázeti v konduitě poznámka, že byl trestán třídenním vězením.