Spisy Bohdana Jelínka veršem i prosou/Písně (Cyklus druhý)

Spisy Bohdana Jelínka veršem i prosou Bohdan Jelínek
Písně	Písně (Cyklus druhý)	Píseň starého mládence

Údaje o textu
Titulek:	Písně (Cyklus druhý)
Autor:	Bohdan Jelínek
Zdroj:	Spisy Bohdana Jelínka Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha: Jan Otto 1880. s. 37 – 42.
Licence:	PD old 70

I.

Tolik mám myšlenek náhle,
z jara jak na třešni včel,
srdce mé více je zpráhlé,
než když jsem jedinou měl.

Co platno na sta včel v mlází,
královna letí-li v les;
v hlavě mé královna schází,
proto tak smutno mi dnes.

II.

Ty staré písně v duši zní mi
a jejich matku obraznost mi kreslí;
a doby večera se loudí s nimi
a svaté sny co boží děcko z jeslí.

Jsem zemdlen, zpitý jakýms květem milým,
jenž rozhodil v mých ňadrech kořen planě;
a hlavu mlčky zvolna k prsům chýlím
a zbožně zvedám ku modlitbě dlaně…

Jdou doby večera, sny moje s nimi,
a staré písně v duši zní mi.

III.

V mlhu se obzor zahalil,
a z vlhkých luk se kouří.
Což mi se kámen přivalil
na srdce těžkou bouří!

To srdce, srdce, jako zem,
noc kryje, věčné nutno. —
Tys skvělým tam kdes nad Vozem.
Mně, dítě, smutno.

IV.

Do srdce vrací se mně
ti snové čistých let,
jak do matičky země
v semínku snící květ.

Jak lehce lehne se mně,
až budu bílý kmet:
tak do matičky země
v semínku snící květ!

V.

Darmo tam ruka tvá mešká,
sny své kam zármutek snes;
hlava má hrozně je těžká,
a já jsem opilým dnes.

Myslil jsem před krátkou chvílí
na tolik umrlých vnad;
darmo mě pohled tvůj sílí,
ruka tvá poskytá chlad.

Darmo jsem utíkal v bouři,
v úkryt můj uhodil hrom,
z myšlenek mých se teď kouří —
hoří to života strom.

VI.

Již dávno, co ret touhy oněměl
a sotva poznáš její počátky;
přec — místo co bych tobě klnout měl —
po tobě líbám památky.

A v písních mých je jako v katakombě:
tvá slova, úsměv, má své výklenky,
a hlava mdlá si po duchové honbě
k nim klade svoje myšlenky.

Ty ještě tak mě těší chvilkami,
že bývá mi jak otci o svátku,
a radostí hrá každá žilka mi….
Mám v dítkách těch svou památku.