Autor:Alphonse de Lamartine: Porovnání verzí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Smazaný obsah Přidaný obsah
+o autorovi z PFND
CandalBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.3) (Robot: Přidávám ca:Autor:Alphonse de Lamartine
Řádek 49: Řádek 49:
[[Kategorie:Francouzští autoři|Lamartine, Alphonse de]]
[[Kategorie:Francouzští autoři|Lamartine, Alphonse de]]


[[ca:Autor:Alphonse de Lamartine]]
[[el:Λαμαρτίνος]]
[[el:Λαμαρτίνος]]
[[en:Author:Alphonse de Lamartine]]
[[en:Author:Alphonse de Lamartine]]

Verze z 6. 1. 2014, 18:12

Alphonse de Lamartine (1790–1869) byl francouzský básník, spisovatel, historik a politik.

Jaroslav Vrchlický v antologii Poesie francouzská nové doby (1877) na str. 335 uvádí:

Nar. 1790 v Mâconu. Po četných cestách věnoval se diplomacii r. 1830. R. 1820 vydal slavnou sbírku „Meditace básnické“, kterou následovaly r. 1823 „Nové Meditace“, „Smrt Sokrata“ a „Poslední zpěv Childe Harolda“, r. 1829 vyšly „Harmonie poetické a duchovní“, v kterých jeví se horlivým obhájcem trůnu a oltáře a kde nahrazuje tklivost prvních meditac přílišnou bohatostí slov a rozháraností blouznivých nápadů. Roku 1829 stal se členem akademie. R. 1836 vydal „Jocelyna“, nejkrásnější co po Meditacích z jeho péra vyšlo, a r. 1838 „Pád anděla“ pravou orgii nejbizarnější fantasie. Dosti chladně přijata byla poslední jeho sbírka „Les Recueillements poétiques“ 1839. Po své cestě do Orientu, již sepsal v cestopise plném barvitosti ale též nespolehlivých historických a zeměpisných dát, nastoupil dráhu politickou, která mu ale hrubě nesvědčila. R. 1847 vydal známé „Dějiny Girondinů“. Po volbě Ludvika Bonaparta za předsedu republiky nastala Lam. nejsmutnější perioda v životě. Zvyklý nádheře, musil těžiti ze slávy jmena svého a psal řadu pamfletů, ceny více méně efemerní. Zemřel roku 1869.

Tentýž v antologii Moderní básníci francouzští (1893) na str. 258 uvádí:

Díla básnická: Méditations poétiques (1820), Les nouvelles méditations poétiques (1823), Les Harmonies poétiques et religieuses (1829 a 1835), Jocelyn, idylla veršem (1838), La chut d’un ange (1839), Les recueillements (1839). Mimo díla básnická vydal několik povídek, řadu děl historických, cestopisných, literarních hovorů a kritik, a vlastní své upomínky.

Dílo

Básně