Heinův passionál/Poslední vůle: Porovnání verzí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Smazaný obsah Přidaný obsah
m původní název, popisek, iw
CandalBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (robot změnil: ru:Завещание (Гейне)
Řádek 48: Řádek 48:


[[de:Vermächtnis (Heine)]]
[[de:Vermächtnis (Heine)]]
[[ru:Завещание (Гейне/Вейнберг)]]
[[ru:Завещание (Гейне)]]

Verze z 21. 10. 2011, 02:22

Údaje o textu
Titulek: Poslední vůle
Autor: Heinrich Heine
Krátký popis: Z cyklu Lazarus v Romanceru (1851)
Původní titulek: Vermächtnis
Zdroj: HEINE, Heinrich. Passionál. Praha: Svoboda, 1949. s. 74.
Licence: PD old 70
Překlad: Otokar Fischer
Licence překlad: PD old 70

S životem louče se svým,
pořízení pořídím;
na své škůdce pamatuji,
křesťansky je obdaruji.

Ctní ti, pevní protivníci
vše, co mého mohou vzít si:
vše co loupá, vše co svědí,
celý neduh můj ať zdědí!

Poděďtež mé průjmy hrubé,
jimiž břich se v kleštích škube,
perfidní hemeroidy
a ty druhé pruské bídy.

Kalnou moč a v míše křeče,
z huby ať vám slina teče,
každým údem dna nechť hýbe —
samé dárky bohulibé!

Ještě doušku do závěti:
Hoď je v propast nepaměti —
památka nechť jejich zhyne —
znič ji, smaž ji, Hospodine!