Stránka:MAY, Karl - Červenomodrý Methusalem.pdf/432

»Zcela jistě, neboť myslím, že bude s nimi někdo, kdož má dobrý pas.«

»A tento muž musí jíti s nimi?«

»Jíti? O ne! Muž, který má takový pas, ten nesmí jíti. Je k tomu příliš vznešený. Také musím dáti zboží přinésti v nosítkách, aby je stráže neviděly.« 

Teď začal Methusalem chápati. Aby se úplně přesvědčil, zda správně tuší, vyptával se ještě dále: »Kolik nosítek pošlete?«

»Vlastně jenom šest. Ale budou v tom jedny dvojnásobná nosítka, aby se do nich vešly zbraně a šaty.«

»Jaké zbraně?.«

»Ty, jež posílám odtud na stonožku. Pro ně byla by jednoduchá nosítka nedosti prostorná. A potom obdržím s lodi šaty nazpět. Je to malý, tajný obchod, jemuž bych velice přál, aby se zdařil.«

Nyní věděl Degenfeld zcela určitě, na čem je. Mandarin chtěl mu půjčiti šaty, aby se mohl přestrojiti. V těchto šatech měl zajaté osvoboditi. Potom měl se dáti se svými soudruhy na loď donésti a šaty odeslati nazpět.

Tong-tschi vedl Degenfelda do světnice, jež nemohla pro něho býti příhodnější, neboť sousedila s jeho pokojem. Tady visely dva úplné obleky i s čepicemi, ozdobenými knoflíky a pavími pery, jež jsou důkazem veliké císařské milosti a uznalosti. Nechybělo toho nejmenšího. I předměty, jež přese svou drobnost měly tak velikou důležitost, byly tu, neboť mandarin sáhl do rukávů, jichž užívá se jak známo jako kapes a vyňal