Výbor z Květů zla/Ideal: Porovnání verzí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Smazaný obsah Přidaný obsah
CandalBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (robot změnil: pl:Kwiaty grzechu/Ideał
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m oprava zápisu autora; unifikace hodnoty parametru licence; -KAtegorie:Části; kosmetické úpravy
Řádek 1: Řádek 1:
{{NavigacePaP
{{NavigacePaP
|TITUL=Výbor z Květů zla
| TITUL = Výbor z Květů zla
|AUTOR=Charles Baudelaire
| AUTOR = Charles Baudelaire
|ČÁST=Ideal
| ČÁST = Ideal
|PŘEDCHOZÍ=Krása
| PŘEDCHOZÍ = Krása
|DALŠÍ=Hymna kráse
| DALŠÍ = Hymna kráse
}}
}}
{{Textinfo|
{{Textinfo
TITULEK=Ideal
| TITULEK = Ideal
|PODTITULEK=
| PODTITULEK =
|AUTOR=[[Charles Baudelaire]]
| AUTOR = [[Autor:Charles Baudelaire|Charles Baudelaire]]
|POPISEK=
| POPISEK =
|PŘELOŽIL=[[Jaroslav Vrchlický]]
| PŘELOŽIL = [[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]]
|ORIGINAL=L’Idéal
| ORIGINAL = L’Idéal
|VYDÁNO=
| VYDÁNO =
|ISBN=
| ISBN =
|LICENCE=PD-old-70
| LICENCE = PD old 70
|LICENCE-PŘEKLAD=PD-old-70
| LICENCE-PŘEKLAD = PD-old-70
|IMAGE=
| IMAGE =
|POPISEK-IMAGE=
| POPISEK-IMAGE =
|ZDROJ=BAUDELAIRE, Charles. ''Výbor z Květů zla''. Praha : Otto, 1927. s. 22–23
| ZDROJ = BAUDELAIRE, Charles. ''Výbor z Květů zla''. Praha : Otto, 1927. s. 22–23
|JINÉ=
| JINÉ =
|WIKIPEDIA=
| WIKIPEDIA =
|WIKIPEDIA-DALŠÍ=
| WIKIPEDIA-DALŠÍ =
}}
}}
<poem>
<poem>
Řádek 43: Řádek 43:
střeš ústům Titanův své vděky vytesané!
střeš ústům Titanův své vděky vytesané!
</poem>
</poem>

[[Kategorie:Části]]


[[de:Das Urbild]]
[[de:Das Urbild]]

Verze z 28. 6. 2018, 18:45

Údaje o textu
Titulek: Ideal
Autor: Charles Baudelaire
Původní titulek: L’Idéal
Zdroj: BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla. Praha : Otto, 1927. s. 22–23
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Vrchlický
Licence překlad: PD old 70

To nikdy nebudou ty krásky pro vignetty,
ty děti zkažené mrzkého století,
ty nožky pro trepky, prsty pro castagnetty,
jež srdce, jak je mé, by mohly zkájeti.

Ať básník chlorosy, Gavarni nechá sobě
všech krásek z nemocnic svůj zástup štěbetavý,
já najít nemohu v těch bledých růží zdobě
květ, jak můj ideal jest červený a žhavý.

Co srdce moje ždá, je propast hlubých stínů,
to, lady Macbeth, ty’s, silná až ke zločinu,
sen Aischyla, jenž vzrost’, kde jižní vichr vane;

Neb Angelova dci, ty Noci nádherná,
jež v póse bizarrní, v své kráse nesměrná
střeš ústům Titanův své vděky vytesané!