Moderní básníci francouzští/Sen hřebců

Údaje o textu
Titulek:	Sen hřebců
Autor:	Pierre Quillard
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 407.
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Mlh těžký závoj padnul na lučiny,
spí táhlá pláň ve zpěvu blízkých vod
a letem tichým velkých ptáků rod,
po zkvětlé nivě táhne dlouhé stíny.

S azuru náhle spadlo slunce zlato
a tryská z mračen sněžných, plam a jas,
pak rozlitou zář uvěznilo zas
pochmurné nebe v mrak jak z kovu spjato.

Křik nadlidský, svist mečů archandělů,
jak etherem by táhnul, divný zvuk!
Turnajů, které nezříš, dálný hluk,
v nichž bozi válčí s reky čelem k čelu.

A hřebců tlum ležící v teplé trávě,
jak ucítil by řeží pradávných
epickou vzpomínku, se rázem zdvih
a změřil obzor a zrak vznítil žhavě.

A patřil daleko za písky břehu,
v dál napínaje nozdry plamenné
za hory modré, moře zelené,
kde hřměly kobyly snů jeho v běhu.

Na chvějících se nohách stanul v křeči,
šíj vzpínaje ku hřívám chimer těch
a cítil, Vesny jak v zimničných dnech,
bok divý chtíč mu bodá stále větší.

Však pohrdaje vítěz všemi chtíči,
on rozkoše víc necítí juž hlod,
svou ceně svobodu na břehu vod
ku vlnám obrácen jen divě řičí.