Stránka:Meir Ezofovič.djvu/217: Porovnání verzí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Shlomo (diskuse | příspěvky)
m oprava ocr chyb
Mykhal (diskuse | příspěvky)
m →‎Proofread: typo; vypadlé slovo
 
Stav stránkyStav stránky
-
Korektura:Nebylo zkontrolováno
+
Korektura:Zkontrolováno
Tělo stránky (pro transkluzi):Tělo stránky (pro transkluzi):
Řádek 3: Řádek 3:
„Poněvadž ta zeď je tenká…“ pravil Meir.
„Poněvadž ta zeď je tenká…“ pravil Meir.


Nedopověděl a umlknul náhle, ježto za zdi bylo slyšeti silný výkřik jeho strýce Abrahama:
Nedopověděl a umlknul náhle, ježto za zdí bylo slyšeti silný výkřik jeho strýce Abrahama:


„Já o tom nevěděl ničeho! ty, Jankle, ničehos mi o tom neřekl.“
„Já o tom nevěděl ničeho! ty, Jankle, ničehos mi o tom neřekl.“
Řádek 25: Řádek 25:
Meir ho chopil za ruku.
Meir ho chopil za ruku.


„Nu, tedy odejdi! odejdi! neboť zůstaneš-li tu ještě chvíli, nikdy… nikdy… nikdy nebudeš ctíti otce svého!“
„Nu, tedy odejdi! odejdi! neboť zůstaneš-li tu ještě chvíli, nikdy již… nikdy… nikdy nebudeš ctíti otce svého!“


Meir mluvil v takovém záchvatu, že Eliezer zbledl a zděsil se velmi.
Meir mluvil v takovém záchvatu, že Eliezer zbledl a zděsil se velmi.

Aktuální verze z 15. 2. 2021, 20:56

Tato stránka byla zkontrolována

„Proč bychom měli odejíti?“ tázal se kantor, odvraceje se opět od nábožného čtení svého.

„Poněvadž ta zeď je tenká…“ pravil Meir.

Nedopověděl a umlknul náhle, ježto za zdí bylo slyšeti silný výkřik jeho strýce Abrahama:

„Já o tom nevěděl ničeho! ty, Jankle, ničehos mi o tom neřekl.“

Současně zazněl trpký, odporný smích Janklův.

„Vždyť mám rozum v hlavě!“ zvolal Jankel, „věděl jsem, Abrahame, že stěží budeš souhlasiti s takým obchodem! Ale učiním-li ten obchod sám…“

„Šaaa!“ zasyčel Kalman, a dva hlasy, jež byly před chvílí se ozvaly, počali opět šeptati.

„Eliezere, odejdi!“ pravil Meir.

Kantor nechápal ničeho.

„Eliezere! chceš ctíti otce svého, jak bylo přikázáno na hoře Sinai?“

Syn Kamionkerův vzdychnul.

„Plače prosím Jehovy, abych mohl ctíti otce svého…“

Meir ho chopil za ruku.

„Nu, tedy odejdi! odejdi! neboť zůstaneš-li tu ještě chvíli, nikdy již… nikdy… nikdy nebudeš ctíti otce svého!“

Meir mluvil v takovém záchvatu, že Eliezer zbledl a zděsil se velmi.

„A kterak nyní odtud odejdu,“ zašeptal, „ježto oni mluví o velkém tajemství?“

V tom opět za zdí se ozval poněkud hlasitější výkřik Janklův:

„Krejčí Šmul, chuďas, a vozka Jochel, zloděj… oba dostanou hodně peněz…“

„A sedláci, již vezli kořalku?“ tázal se Abraham.

Jankel se zasmál.