Stránka:Meir Ezofovič.djvu/39: Porovnání verzí
m int. odst. |
→Proofread: typo(gr.); vypadlé slovo |
||
Stav stránky | Stav stránky | ||
- | + | Korektura:Zkontrolováno | |
Tělo stránky (pro transkluzi): | Tělo stránky (pro transkluzi): | ||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
se rozběhly na vše strany, a pouze nejstarší chlapík, jako by pohrdal učiněnými jemu výstrahami a káráním, uchopiv hrudku blativé zemi, mermomocí chtěl ji hoditi do vnitra chaloupky. |
se rozběhly na vše strany, a pouze nejstarší chlapík, jako by pohrdal učiněnými jemu výstrahami a káráním, uchopiv hrudku blativé zemi, mermomocí chtěl ji hoditi do vnitra chaloupky. |
||
Ale dvé silných rukou pochytilo ho za ruku a |
Ale dvé silných rukou pochytilo ho za ruku a za límec u kabátu. |
||
„Pojď!“ pravil mladý příchozí, „musím tě tedy sám doprovoditi domů.“ |
„Pojď!“ pravil mladý příchozí, „musím tě tedy sám doprovoditi domů.“ |
||
Chlapec zprvu vřeštěl s trhal sebou. Ale držela ho silná ruka, a silný, klidný hlas mu přikázal, aby mlčel. Umlknul tedy, a neustále jsa držán za oděv, nachýlil hlavu. |
Chlapec zprvu vřeštěl s trhal sebou. Ale držela ho silná ruka, a silný, již klidný hlas mu přikázal, aby mlčel. Umlknul tedy, a neustále jsa držán za oděv, nachýlil hlavu. |
||
Kolem chaloupky bylo již úplně ticho. Z hloubi temného nitra vycházely těžké, chraplavé vzdechy z nějakých velmi starých prsou, a u samého okénka o několika vytlučených tabulkách zazněl přitlumený hlas dívčí: |
Kolem chaloupky bylo již úplně ticho. Z hloubi temného nitra vycházely těžké, chraplavé vzdechy z nějakých velmi starých prsou, a u samého okénka o několika vytlučených tabulkách zazněl přitlumený hlas dívčí: |
||
Řádek 15: | Řádek 15: | ||
Vězeň i karatel prošli mlčky několik uliček městečka, a přišedše na prostřední náměstí, zamířili k dlouhému a nízkému domu. |
Vězeň i karatel prošli mlčky několik uliček městečka, a přišedše na prostřední náměstí, zamířili k dlouhému a nízkému domu. |
||
Dům ten měl průjezd, spočívající na dřevěných sloupech a hlubokou předsíň podlé celé délky své, z čeho již z daleka bylo lze souditi, že |
Dům ten měl průjezd, spočívající na dřevěných sloupech a hlubokou předsíň podlé celé délky své, z čeho již z daleka bylo lze souditi, že to je tak zvaný dům zájezdný. Proto také po jedné straně budovy byla okna, náležející k jizbám pro hosty pocestné, úplně tmava. Za to však v jiných, totiž v těch, jež nalézaly se blízko naproti mizerným, ošklivě obíleným sloupům v průjezdu, a osazeny byly sotva o půl lokte nad zemí pokrytou tlustou vrstvou sena, slámy, jakož i smeti všeho druhu, — mutně skrze špinavé tabulky poblyskovala světla sabbatová. |
||
Zájezdný dům byl majetkem Jankla Kamionkera, jenž zaujímal vysoký úřad ve správě obce židovské, a v <noinclude>isra-</noinclude> |
Zájezdný dům byl majetkem Jankla Kamionkera, jenž zaujímal vysoký úřad ve správě obce židovské, a v <noinclude>isra-</noinclude> |
Aktuální verze z 5. 2. 2021, 16:57
se rozběhly na vše strany, a pouze nejstarší chlapík, jako by pohrdal učiněnými jemu výstrahami a káráním, uchopiv hrudku blativé zemi, mermomocí chtěl ji hoditi do vnitra chaloupky.
Ale dvé silných rukou pochytilo ho za ruku a za límec u kabátu.
„Pojď!“ pravil mladý příchozí, „musím tě tedy sám doprovoditi domů.“
Chlapec zprvu vřeštěl s trhal sebou. Ale držela ho silná ruka, a silný, již klidný hlas mu přikázal, aby mlčel. Umlknul tedy, a neustále jsa držán za oděv, nachýlil hlavu.
Kolem chaloupky bylo již úplně ticho. Z hloubi temného nitra vycházely těžké, chraplavé vzdechy z nějakých velmi starých prsou, a u samého okénka o několika vytlučených tabulkách zazněl přitlumený hlas dívčí:
„Děkuji!“
„Pokoj vám!“ odpověděl jinoch a odešel veda svého malého vězně.
Vězeň i karatel prošli mlčky několik uliček městečka, a přišedše na prostřední náměstí, zamířili k dlouhému a nízkému domu.
Dům ten měl průjezd, spočívající na dřevěných sloupech a hlubokou předsíň podlé celé délky své, z čeho již z daleka bylo lze souditi, že to je tak zvaný dům zájezdný. Proto také po jedné straně budovy byla okna, náležející k jizbám pro hosty pocestné, úplně tmava. Za to však v jiných, totiž v těch, jež nalézaly se blízko naproti mizerným, ošklivě obíleným sloupům v průjezdu, a osazeny byly sotva o půl lokte nad zemí pokrytou tlustou vrstvou sena, slámy, jakož i smeti všeho druhu, — mutně skrze špinavé tabulky poblyskovala světla sabbatová.
Zájezdný dům byl majetkem Jankla Kamionkera, jenž zaujímal vysoký úřad ve správě obce židovské, a v isra-