Proč musím ve smutku choditi,
Když mne utlačuje nepřítel?
H. 3Vyšli své světlo a svou pravdu,
Ony mne povedou,
A přivedou mne na tvou svatou horu,
A k tvým příbytkům.
H. 4Abych mohl vstoupiti k Božímu oltáři,
K Bohu mého radostného plesání,
A děkovati tobě na citaře.
Bože, můj Bože!
1. Žalmista jest nepřítelem utištěn a trpí. Jakoby byl s nepřítelem ve sporu, prosí Boha, aby ten jeho věci, jeho práva se ujal a vedl jeho při proti nepřátelskému lidu, který jmenuje šetrně gens non sancta — v hebr. proti nelaskavému lidu. Tytéž protivníky jmenuje ve slovech: od zlomyslného a lstivého muže (v hromadném významu: mužů, lidí) mne vysvoboď. Nepřítelem jsou pohané, mezi nimiž žalmista, vzdálen od svatého domu, prodlévá — aneb vůbec ti, kdož ho právě utiskovali.
2. Neboť ty jsi, Bože, má síla: jako v ž. 41 10. Žalmista miluje Boha, s bolestí se táže: Proč jsi mne zapudil? Zapudil jej tím, že ho vydal nepříteli a nepomohl mu, jakoby ho byl opustil, tak že se nepřátelé mohli tázati: Kde je tvůj Bůh?
3. Světla Božího si přeje, světla Boží tváře, aby osvítilo jeho cestu k domu Božímu; pravdy Boží, věrnosti se dovolává, aby mu byla splněna dávná přislíbení Boží. Boží světlo a věrnost jsou zosobněny a mají jako dva průvodčí od Boha vyslaní vésti žalmistu. Ony mne povedou a přivedou k tvé svaté hoře a k tvým příbytkům. (Vulg.: do stanů tvých). Jest to ona hora, na které byl dům Boží, tedy svatý Sion (2.6); v svatostánku a v chrámě byla oddělení (Nejsvětější, svatyně, nádvoří; v chrámě i předsíň a několik nádvoří), proto mluví o příbytcích v množném čísle.
4. Již se vidí na kýženém místě a představuje si (dle Vulg.). co tam bude konati. Dle hebr. náleží ta slova ještě k prosbě: Abych mohl vstoupiti k Božímu oltáři, k Bohu, jenž jest původcem a předmětem mého radostnéko plesání. V latinském tak krásně dí: A vstoupím
