Ottův slovník naučný/Hřích: Porovnání verzí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Smazaný obsah Přidaný obsah
Shlomo (diskuse | příspěvky)
m oprava linku na wp
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
m Zarazení nekategorizovaného hesla OSN do obecné kategorie Hesla v Ottove slovníku naucném
Řádek 21: Řádek 21:
}}
}}
'''Hřích''' je rozvážné přestoupení zákona božího. Mravouka katol. rozeznává: 1. {{prostrkaně|'''h.''' dědičný}}, též prvotní zvaný, kterého se první rodičové naši v ráji dopustili a který jsme po nich zdědili, a 2. {{prostrkaně|'''h.''' skutečný}}, kterého se potomci Adamovi sami dobrovolně dopouštíme. '''H.''' je {{prostrkaně|těžký}}, odvrací-li se jím hříšník úplně od Boha a zbavuje věčné blaženosti v nebesích; jinak je {{prostrkaně|lehký}}. {{prostrkaně|Skutečné}} '''h-'''y jsou buď {{prostrkaně|hlavní}} (7), nebo {{prostrkaně|proti Duchu sv.}} (6), nebo {{prostrkaně|do nebe volající}} (4), nebo {{prostrkaně|cizí}} (9). [[Autor:František Ehrmann|Ehr.]]
'''Hřích''' je rozvážné přestoupení zákona božího. Mravouka katol. rozeznává: 1. {{prostrkaně|'''h.''' dědičný}}, též prvotní zvaný, kterého se první rodičové naši v ráji dopustili a který jsme po nich zdědili, a 2. {{prostrkaně|'''h.''' skutečný}}, kterého se potomci Adamovi sami dobrovolně dopouštíme. '''H.''' je {{prostrkaně|těžký}}, odvrací-li se jím hříšník úplně od Boha a zbavuje věčné blaženosti v nebesích; jinak je {{prostrkaně|lehký}}. {{prostrkaně|Skutečné}} '''h-'''y jsou buď {{prostrkaně|hlavní}} (7), nebo {{prostrkaně|proti Duchu sv.}} (6), nebo {{prostrkaně|do nebe volající}} (4), nebo {{prostrkaně|cizí}} (9). [[Autor:František Ehrmann|Ehr.]]

[[Kategorie:Hesla v Ottově slovníku naučném]]

Verze z 27. 1. 2015, 06:15

Údaje o textu
Titulek: Hřích
Autor: František Ehrmann
Zdroj: Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha: J. Otto, 1897. s. 779. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Dílo ve Wikipedii: Hřích
Související články ve Wikipedii:
Prvotní hřích

Hřích je rozvážné přestoupení zákona božího. Mravouka katol. rozeznává: 1. h. dědičný, též prvotní zvaný, kterého se první rodičové naši v ráji dopustili a který jsme po nich zdědili, a 2. h. skutečný, kterého se potomci Adamovi sami dobrovolně dopouštíme. H. je těžký, odvrací-li se jím hříšník úplně od Boha a zbavuje věčné blaženosti v nebesích; jinak je lehký. Skutečné h-y jsou buď hlavní (7), nebo proti Duchu sv. (6), nebo do nebe volající (4), nebo cizí (9). Ehr.