Ottův slovník naučný/Blíženci (právo): Porovnání verzí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Kategorie
m typo
 
Řádek 9: Řádek 9:
|AUTOR=[[Autor:Ferdinand Pantůček|Ferdinand Pantůček]]
|AUTOR=[[Autor:Ferdinand Pantůček|Ferdinand Pantůček]]
|POPISEK=
|POPISEK=
|ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. s. 157–158. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni25ottogoog#page/n191/mode/2up Dostupné online.]
|ZDROJ=''Ottův slovník naučný.'' Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 157–158. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni25ottogoog#page/n191/mode/2up Dostupné online.]
|VYDÁNO=
|VYDÁNO=
|ISBN=
|ISBN=

Aktuální verze z 13. 8. 2014, 15:59

Údaje o textu
Titulek: Blíženci (právo)
Autor: Ferdinand Pantůček
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 157–158. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Blíženci. Ve smyslu právním má pojem tento význam zvláště v otázce prvorozenství. Ježto osobnost dle římského i dle rakouského práva počíná okamžikem oddělení dítka od těla mateřského, musí ten z blíženců, kdo tvrdí, že jest prvorozený, a z toho práva nějaká, na př. posloupnost u fideikommissu (§§ 619. až 621. obč. zák.) odvozuje, v případě sporném skutečné své dřívější narození dokázati. Nepodaří-li se mu důkaz tento, neplatí domněnka, že by b. v jeden okamžik osobnosti došli (§ 25. obč. zák. a contr.), nýbrž ten z nich je ve výhodě, kdo v držbě práva na prvorozenství závislého stojí, ježto druhému jest žalovati a důkaz svého prvorozenství prováděti. Pčk.