Wikizdroje:Pískoviště: Porovnání verzí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Smazaný obsah Přidaný obsah
m pokus s poem v referenci
Řádek 4: Řádek 4:


{{Forma|proza}}
{{Forma|proza}}
Však již před vysokým, obíleným domem do kruhu se postavivše a opírajíce ruce o boky svých bohatě protkávaných kabátů, přednášejí mladíci toužnou ukrajinskou dumku:
Rozumí se, že řádky tyto ani ukázky následující nevyčerpávají moderní poesii francouzskou<ref group="skup1">viz [[Moderní básníci francouzští]]</ref>. Jen signalisují a upozorňují. Také nebylo lze překládati všecko a od každého. Je to právě jen anthologie<ref group="skup1">viz heslo [[w:Antologie|Antologie]] na Wikipedii</ref>, a tu nelze juž bez ublížení někomu sestaviti.


<poem class="poemvproze">
{{Oddělovač|* * *}}
„Vyjdy, vyjdy, dívčinoňko, z rublenoi chaty,
Aspoň neznám v literaturách úkazu, který by v tomto směru vyhověl všem a všemu. Místy rozhodovala také osobnost překladatele, MILUJU EVU!<ref group="skup2">vzkaz neregistrovaného uživatele neznámé slečně</ref> jeho vlastní zájem a záliba; ač snahu po spravedlnosti, aspoň relativní, znalec jistě mu neupře.<ref>tato poznámka je bez udání skupiny</ref>
teper nička temneňkaja, neznat mene maty.“<ref><div class="poem">Vyjdi, vyjdi dívčino má, ze sroubené chatky,<br/>noc je temná, tak že zrak mne nepozná ni matky.</div></ref>
{{Konec formy}}
</poem>


Zavrzla vrátka nevelikého dvorku a za ruce se držíce vyběhli z nich mladý Kolcov a Duňaša. Tato byla v selském oděvu, v bílé košilce, jejíž rukávy byly bohatě vyšívané, se šněrovačkou ze světlého merina, v červeném pestře pruhovaném šátku.
== Poznámky ==
=== Ve skupině 1 ===
<references group="skup1" />


=== Ve skupině 2 ===
<references group="skup2" />


Hohoho já si tady edituju.

=== Nezařazené ===
<references />
<references />
{{Konec formy}}

Verze z 12. 3. 2009, 23:31

Šablona:Pískoviště


Však již před vysokým, obíleným domem do kruhu se postavivše a opírajíce ruce o boky svých bohatě protkávaných kabátů, přednášejí mladíci toužnou ukrajinskou dumku:

„Vyjdy, vyjdy, dívčinoňko, z rublenoi chaty,
teper nička temneňkaja, neznat mene maty.“[1]

Zavrzla vrátka nevelikého dvorku a za ruce se držíce vyběhli z nich mladý Kolcov a Duňaša. Tato byla v selském oděvu, v bílé košilce, jejíž rukávy byly bohatě vyšívané, se šněrovačkou ze světlého merina, v červeném pestře pruhovaném šátku.

  1. Vyjdi, vyjdi dívčino má, ze sroubené chatky,
    noc je temná, tak že zrak mne nepozná ni matky.