Výbor z písní a ballad/Marie z hor: Porovnání verzí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m oprava zápisu autora; unifikace hodnoty parametru licence; -Kategorie:Části; kosmetické úpravy
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Zdroj online; - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy
 
Řádek 10: Řádek 10:
| PODTITULEK = Highland Mary
| PODTITULEK = Highland Mary
| AUTOR = [[Autor:Robert Burns|Robert Burns]]
| AUTOR = [[Autor:Robert Burns|Robert Burns]]
| POPISEK =
| PŘELOŽIL = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]]
| PŘELOŽIL = [[Autor:Josef Václav Sládek|Josef Václav Sládek]]
| ORIGINAL =
| VYDÁNO =
| ISBN =
| LICENCE = PD old 70
| LICENCE = PD old 70
| LICENCE-PŘEKLAD = PD-old-70
| LICENCE-PŘEKLAD = PD old 70
| ZDROJ = BURNS, Robert. ''Výbor z písní a ballad.'' Praha: J. Otto, 1892. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=1184540&mcp=&s=djvu&author=] a [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=1184541&mcp=&s=djvu&author=]
| IMAGE =
| ONLINE = {{Kramerius|ABA001|11384458}}
| POPISEK-IMAGE =
| ZDROJ = [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=1184540&mcp=&s=djvu&author=] a [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=1184541&mcp=&s=djvu&author=]
| JINÉ =
| WIKIPEDIA =
| WIKIPEDIA-DALŠÍ =
}}
}}
<poem>
<poem>

Aktuální verze z 29. 12. 2019, 22:13

Údaje o textu
Titulek: Marie z hor
Podtitulek: Highland Mary
Autor: Robert Burns
Zdroj: BURNS, Robert. Výbor z písní a ballad. Praha: J. Otto, 1892. [1] a [2]
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Josef Václav Sládek
Licence překlad: PD old 70

Vy břehy, chlumy, potoky
   pod Montgomerským hradem,
co květů zde u čistých vod, —
   jak les tu dýchá chladem!
Sem léto nejdřív zavítá,
   zde nejdél roste kvítí
a zde jsem na vždy s Marií
   se musel rozloučiti.

Jak byly břízy zeleny,
   a kvetl hloh v té době,
když jejich vonném ve stínu
   jsem přivinul ji k sobě.
Nad sebou peruť andělskou
   my cítili se chvíti,
neb drahou byla Marie
   mně jako svit a žití.

My objali se mnohokrát
   v tu bolně sladkou chvíli
a řekli si, že přijdem zas
   — a tak se rozloučili!
Neb zavál chladný smrti dech
   a záhy zmrazil kvítí
a nad Marií roste drn
   a v něm se rosa třpytí.

O zbledly rety růžové,
   jež líbal jsem tak vřele,
a zavřely se na veky
   ty oči, moje celé!
A srdce, kdys tak horoucí,
   teď v prachu musí tlíti,
však Marie má na věky
   v mých prsou bude žíti.