Paměti Augustina Bergra/„Prodaná nevěsta“ v Theater an der Wien: Porovnání verzí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Smazaný obsah Přidaný obsah
Okino (diskuse | příspěvky)
založení
 
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Online; - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy
Řádek 8: Řádek 8:
{{Textinfo
{{Textinfo
| TITULEK = Naše svatba a křtiny
| TITULEK = Naše svatba a křtiny
| PODTITULEK =
| AUTOR = [[Autor:Ladislav Hájek|Ladislav Hájek]]
| AUTOR = [[Autor:Ladislav Hájek|Ladislav Hájek]]
| POPISEK =
| ZDROJ = HÁJEK, Ladislav. ''Paměti A. Bergra.'' II. vydání. Praha : Orbis, 1943. S. 174–186.
| ZDROJ = HÁJEK, Ladislav. ''Paměti A. Bergra.'' II. vydání. Praha : Orbis, 1943. S. 174–186.
| ONLINE = {{Kramerius|nkp|d5d477d0-a3bb-11e3-b833-005056827e52}}
| VYDÁNO = 1943
| VYDÁNO = 1943
| LICENCE = PD-old-70
| LICENCE = PD old 70
| JINÉ =
| WIKIPEDIA =
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Augustin Berger|Augustin Berger]]
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Augustin Berger|Augustin Berger]]
| IMAGE =
| POPISEK-IMAGE =
}}
}}
{{forma|proza}}
{{forma|proza}}

Verze z 27. 12. 2019, 09:16

Údaje o textu
Titulek: Naše svatba a křtiny
Autor: Ladislav Hájek
Zdroj: HÁJEK, Ladislav. Paměti A. Bergra. II. vydání. Praha : Orbis, 1943. S. 174–186.
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 1943
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Augustin Berger

Na začátku roku 1893 navštívil v Praze ředitele Šubrta wienský ředitel Jauner, který nemohl zapomenout na úspěch „Prodané nevěsty“ ve Wien roku 1892. Ředitele Šubrta požádal, aby mi dal dovolenou k zájezdu do Wien. Přál si, abych v divadle paní Schönererové v Theater an der Wien, jehož byl Jauner ředitelem, nastudoval baletní tance pro „Prodanou nevěstu“ a abych v několika prvních představeních vystupoval v polce, skočné, furiantu a jako paňáca v komediantské scéně.

Odjel jsem do Wien. Ředitel Jauner „Prodanou nevěstu“ velmi pietně a výtečně scénoval. Vřele mě přijal a právě tak vlídně mě přivítala paní Schönererová. Ředitel dbal veškerých mých pokynů, zkoušky měly hladký průběh. Znamenité bylo i obsazení „Prodané nevěsty“.

Prvním německým Jeníkem v „Prodané nevěstě“ byl výborný Karl Streitmann a neméně zdatnou Mařenkou byla Lili Leová, která nedávno zemřela.

Kecala zpíval Hans Pokorný, výtečným Vaškem byl Ferdinand Pangin, jenž strhoval k salvám smíchu zvláště v převlečení za medvěda. Půvabnou Esmeraldou byla Biedermannová, neobyčejně dobrým principálem, trochu sice obhroublejším než u nás Mošna, byl Karl Lindau, Indiána hrál Lunzer, jehož jsem dobře znal ještě z dob, kdy jsem býval u pražského německého divadla.

„Prodaná nevěsta“ v Theater an der Wien byla hrána po prvé při vyprodaném představení za skvělého úspěchu dne 2. dubna 1893. Wienské obecenstvo bylo zase nadšeno jako v roce 1892. Tance se také nesmírně líbily a nestačil jsem se už po polce se svými partnerkami děkovat.

Ještě před velkým finale polky za zpěvu:

Basa bručí, cimbál cinká,
kolem uší jen to břinká,
pod nohama skáče zem –
věru postát nemůžem…

už zaburácel frenetický potlesk a neustával, až musil dobrý kapelník Miller polku opakovat.

A při furiantu bylo takové nadšení, že jsme se nestačili ani děkovat.

Byly to zase nezapomenutelné, překrásné chvíle, které pochopí a jimž porozumí dobře jen ten, kdo stál na prknech znamenajících svět...

Paní Schönererová a zvláště ředitel Jauner byli ovšem také velmi rozradostněni krásným úspěchem.

Po představení pozval ředitel Jauner všechny účinkující na malý bankýtek do Blaues Freihaus. Hostiny se účastnila i majitelka divadla paní Schönererová. Jauner pronesl přípitek na krásný úspěch, děkoval všem účinkujícím, pochválil krásné snahy všech o zdar a obrátil se ve své řeči i ke mně a pravil, že pokud se týče skvělého baletu, vzdává vřelé díky uznání mně, baletnímu mistru, který balet tak úspěšně nastudoval.

V Theater an der Wien jsem tančil v „Prodané nevěstě“ potom ještě smluvených čtrnáct dní. Ředitel Jauner i paní Schönererová se se mnou před mým odjezdem krásně rozloučili. Na své místo pro paňácu a ostatní tance jsem doporučil řediteli Jaunerovi dobrého sólového tanečníka Julka Hofmanna z Warschau, z něhož se stal později tenorista a s nímž jsem se setkal ve Warschau. Zpíval potom tenorové partie i v Italii,

Za náhle onemocnělou Mařenku Lili Leovou vystoupila Veselá, jež byla z Prahy telegraficky povolána, aby mohla být „Prodaná nevěsta“ hrána bez přerušení. Veselá byla známa již ve Wien jako Mařenka z wienského vítězství „Prodané nevěsty“ v roce 1892. Byla opět s nadšením přijata a takřka po každé arii bouřlivě vyvolávána, zpívala ovšem česky. Strhující potlesk však způsobila její věta, pronesená německy: „Ich nehme mir den Wenzel.“

Ke konci dubna jsem se vrátil z Wien do Národního divadla.

Od ředitele Jaunera jsem potom ještě dostal děkovný přípis, plný skvělého uznání a upřímných díků za práci v úspěšných hrách „Prodané nevěsty“ ve Wien. Napsal mi, že by se nebyl odvážil beze mne znovu uvésti „Prodanou nevěstu“ po jejím vítězství v roce 1892 ve Wien.