Wikizdroje:Pískoviště: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odebráno 7 798 bajtů ,  před 3 lety
uhrabání
(test subst3)
(uhrabání)
značka: nahrazeno
lorem ipsum dolor sit amet
{{ns:100}}
 
a za rok rovněž v Normberce „Missale Olomucense.“ Vydání bamberské byloť tudíž roku 1490 již rozebráno. Téhož léta vydán jest v Štrasburce nákladem Jana Reinarda, alias Grüningera, „Ordo Psalterii juxta ordinem ecelesie Olomucensis,“ kdežto brněnská tiskárna od r. 1491 do r. 1499. šestero důkladných knih uveřejnila, mezi nimiž r. 1495 také jednu v německém jazyku mistra Klimenta ze Štýrského Hradce: „Von allen paden, dye von natur hayss sind“, v 710 verších, jediné to dílo světské, jehožto původ vlivu humanismu se přičítá. Že takové dílo tisknouti se mohlo, vysvětlujeme sobě po zdání našem tím, že hlavní sloup brněnské tiskárny, biskup Jan, jeviště opustil. Jan totiž vzdav se r. 1491 administratury a veškerých svých hodností vůbec vstoupil o letnicích t. r. ve Vratislavi do františkánského řádu. Založiv františkánský klášter v Uherském
Hradišti byl tu pak 17. června 1509 pochován.
 
Na místo jeho volila kapitola na stolec biskupský Bohuslava z Lobkovic na Hasišteině, horlivého to humanistu. Papežská stolice však ho za biskupa neuznala, biskupství dostalo se opět pod administrací, a teprv po 6 letech stal se z bohatého uherského rodu pochodící olomoucký a krakovský kanovník Stanislav hrabě Turzo vlivem Alexandra VI. r. 1497. biskupem olomouckým, jsa
jím až do r. 1540. Za něho zakusila brněnská tiskárna změnu úplnou. Statuta od něho začátkem května r. 1498 do Viškova položené diecésní synody vyšla následního roku tiskem v Brně; pak ještě r. 1499 vyšlo v Brně „Psalterium Olomucense“, avšak nikoliv u Konrada Stahla z Blaubeuernu, nobrž u jistého ''Stahla z Meining'', zovoucího se knězem diecése augšpurské, kdežto onen Stahl z Blaubeuernu téhož roku 1499 „Breviarium Olomoucense“ v Benátkách tisknul a Matěj Preinlein brněnskou tiskárnu do Olomouce přenesl. Takto rokem 1499 zaniká v Brně tiskárna, aby teprv r. 1601 opět činnost svou zde započala. Úlohu její převzala Olomouc.
 
Z 10 prvotisků či inkunabulí v Brně tištěných, jsou mi následující známy:
 
# Agenda secundum chorum Olomucensem. Závěrek: Agenda … in inclita Civitate Brunna impressa feliciter finit: 1486 die septima m. Octobris. 4°. (V olomoucké studijní knihovně a zemském archivu v Brně. In duplo).
# Magister Joannes de Thwrocz: Illustrissimorum Hungariae regum chronica, In inclita terre Morauie ciuitate Brunensi lucubratissime impressa. Anno salutis MCCCCLXXXVIII (1488) die XX. Martii. Má barvené dřevorytiny. Fol. (V olomouc. stud. knih.).
# Canis Joli. Jac.: De modo in jure studendi libellus. Impressum in inclita ciuitate Brunna. Anno salutis MCCCCLXXXVINM (1488). 4°. (V olom. stud. knih.).
# Donatus minor. Konec: In inclita ciuitate Brunna impressus, Anno salutis MCCCCLXXXNXI (1491). 4°. (V olomouc. stud. knih.).
# Statuta synodalia Ecelesie Olomucensis, Præf. Stanislaus dei et apostolice sedis gratia Episcopus Olomucen, ad perpetuam rei memoriam … Actum in castro nostro Wyssaw tertia die men. Maji. Anno incarnationis Domini LXXXXYVIII. Fol. 2. Incipiunt statuta synodalia. Fol, 14 a: Impressum Brunne. 4°. (V olomouc. stud. knihovně).
# Psalterium secundum ritum ac consnetudinem chori ecelesie Olomucensis, Fol. Na zadní stránce titulního listu sv. Vácslav v dřevorytině s českým lvem, se znakem kapitoly olomoucké a biskupství (mezitím monogram H. W. F.), na zadní straně dedikace tohoto („opera M. Pauli Reyhl de Ewanczicz ecel. Brun. Canonici correctum“) žaltáře biskupovi od Konrada Stahela (nazývá se zde také Chalyps de Meiningen Presbyter Augustane dioecesis); na posledním listě angel v dřevorytině s moravským a starým erbem města Brna, u hlavy angelovy letopočet 1499, a sice v pravo: 14, v levo: 99, pod dřevorytinou: Impressum Brunne. Fol. (V zem. arch. v Brně).
# Jus municipale Moravicum. Bez letopočtu. Avšak, že se v tomto díle tytéž litery a zkráceniny, tentýž řád a způsob u rovnání sazby a tentýž papír nacházejí, jako v Agendě z r. 1486, v kronice Thuroczově, v návodě de modo in jure studendi 1488 a v olomouckých synodálních statutách z r. 1499, protož sotva se mýlíme, klademe-li tuto knihu do roku 1490. (Exemplář tohoto tiskopisu na pergameně v městském arch., na papíře ve Františk. museu v Brně).
# Missale Strigoniense 1491. (snad toho roku započato, pravděpodobno r. 1493. dokonáno). Konec: Finit feliciter Missale secundum veram rubricam sacre ecelesie Strigonien. fidelissime revisum per nonnullos dominos capituli prefate ecclesie. Impressum Brunne impensis Theobaldi Feger conciuis Bvdensis librarii per ingeniosos ac magnarum industriarum viros Conradum Stahel et Mathiam Preinlein impressores venetos. Anno verbigene Millesimo guadringentesimo nonagesimo primo (1491), die vero Novembris vicesima prima. Fol. (V dvorské knihovně ve Vídni.<ref> Obyčejně udává se co brněnský tiskopis z r. 1493 spolu: Paulini de Lemherg, Trilogium animae 1493. Fol. Františkán Ludovicus de Prussia, též Pruthenus ab Hilberg zvaný, jest tohoto díla spisovatelem. Psáno r. 1493 a vydáno r. 1498 u Kobergra v Normberce. (V knih. dvorské ve Vídni).</ref> <nowiki/>
Mně neznámé brněnské prvotisky:
# Brant Sebastian: Expositio omnium titulorum juris civilis et canonici 1488 (později často vydáno). (Není ve dvorské knihovně vídenské).
# Clement von Gratz: Von allen padem dye von natur hayss sind. 1495. (Schází ve víd. dvor. knih.).
 
Rozumí se samo sebou, že těchto 10 uvedených prvotisků k typografickým přináleží vzácnostem.
 
==''Olomouc.''==
 
První dílo, na kteréž Preinlein a sice týmiž literami, kterými byla Agenda v Brně r. 1486 vytištěna, v Olomouci náklad vedl, jest „Planctus ruinae ecelesie“ v 119 složkách, latinsky a německy rýmovaných, a pak satyra: „Ouestio fabulosa recitata per magistrum Johannem Schram ex Dachow“ (z Tachova v Čechách). Obě díla vyšla během r. 1499. Avšak že r. 1500 Konrad Baumgarten se v Olomouci co knihtiskař objevuje, lze z toho souditi, že téhož roku mistr Preinlein město to opustil. Baumgarten založil roku 1489 ve Vratislavi prvou tiskárnu, jsa, jak se podobá, původem z Virtemberska. Bohužel zůstal jen až do roku 1502 v Olomouci zaměstnávaje se potom ve Vratislavi, pak r. 1506 ve Frankfurtě nad Odrou a posléze r. 1514 v Lipsku. Patrno, že on, jako obadva jeho předchůdcové v Brně a Olomouci, přináležel k tak zvaným kočovným knihtiskařům, jenž pouze tam svůj lis sestavili, kde práci nalezali, ubírajíce se opět odtud nemajíce ničeho více na práci.
 
Z obsahu čtyř děl, vydaných Baumgartenem mezi l. 1500 a 1502 v Olomouci, vysvítá, že církev olomoucká octla se v tuhém zápasu s bludy pikhartskými, jejichž šíření ani úsilí Turzovo ani působení dominikána Jindřicha Institoris, od r. 1484 generalního inkvisitora, poslaného za tou příčinou roku 1499 na Moravu, zastaviti nemohlo.
 
O biskupu Turzovi (1497—1540) jde chvála, že za něho humanistická vybroušenost na Moravě nejvyššího stupně dostoupila a že sídlo jeho stalo se v krátce daleko široko proslulým středištěm učenosti i učencův. Olomoučtí kanovníci Bohuslav z Lobkovic a na Hasišteině, Augustin Kaesenbrot a Ondřej Ctibor, tajný písař krále Vladislava, Jan Šlechta ze Všehrd, Krištof z Veitmile, syn výtečného Beneše z Veitmile, jakož i jiní nalezali u biskupa pomoc a povzbuzení.
 
Proti náboženským novotářům, ku kterýmž té doby nejedna rodina šlechtická, před nedávnem ještě katolická, se přidružila, jal se biskup i tisku jakožto mocné zbraně užívati, zejmena proti nej-

Navigační menu