Písně kosmické/34: Porovnání verzí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m oprava zápisu autora; unifikace hodnoty parametru licence; - Kategorie:Části; -nepoužívané parametry; kosmetické úpravy
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Oprava URL citanka.cz
Řádek 9: Řádek 9:
| TITULEK = Písně kosmické
| TITULEK = Písně kosmické
| AUTOR = [[Autor:Jan Neruda|Jan Neruda]]
| AUTOR = [[Autor:Jan Neruda|Jan Neruda]]
| ZDROJ = [http://citanka.cz/toCP1250.en/neruda/pk1-1.html Czech and Slovak Language Resources]
| ZDROJ = [http://texty.citanka.cz/toCP1250.en/neruda/pk1-1.html Czech and Slovak Language Resources]
| VYDÁNO = 1878
| VYDÁNO = 1878
| LICENCE = PD old 70
| LICENCE = PD old 70

Verze z 19. 2. 2019, 20:34

Údaje o textu
Titulek: Písně kosmické
Autor: Jan Neruda
Zdroj: Czech and Slovak Language Resources
Vydáno: 1878
Licence: PD old 70

Promluvme sobě spolu,
co je v tom světě širokém,
co je tu, co je bolu!


Kde rozvoj je, je boj - po světě boj je všude
a bez mrtvol zde nejsou přetvary,
i hudba sfér jen války píseň hude
a věčně v útok znějí fanfáry!
Ta slunce veškerá, než vojevodí,
se slunci kol titánské boje vodí
a každá planeta jich s druhou v turnaj ješí,
než šťastna, vítězna se domovině těší;
tak zuří boj až k drobným žhounkám dolů
po nebes klenu hlubokém -
co je v tom světě širokém,
co je tu, co je bolu!


A naše Zem? Kde nové vzrůstá, staré hyne,
ach celá Zem je mrtvých oudolí,
skrz mrtvých troucheň květ se k světlu vine -
kdo doved zde by sčítat mrtvoly!
Zde válka běsná. Z krve dravec tyje,
i slavík sladký v úkor jiným žije,
tvor tvora beře v plen i jeho celé žití
a žádný neptá se, zda druhý tvor též cítí.
Co horou zde, to hromada je kostí,
co údolem, to šachta budoucnosti,
a čas v ni hází ve dnů běhu divokém
mrtvolu na mrtvolu -
co je v tom světě širokém,
co je tu, co je bolu!


A člověk - člověk! Štědrá byla ruka,
jež ohně vrhla lidských do stanů, -
co srdce cit, to žhoucí lidská muka,
co myšlének, to lidstva katanů!
Ach pokrok lidstva! Člověk vpřed se plíží,
svou krví nohu k strmé stezce klíží,
a napřed ví, než vrchu se doplazí,
že zchladlá Země všechen život zmrazí.
A naše láska! Mrtvých spalování!
Jen ranní sen je všechno milování,
den jsou dvě srdce lidská šťastna spolu,
v den druhý štěstí prchá poskokem
a obě srdce letí v propast dolů -
co je v tom světě širokém,
co je tu, co je bolu!