Ottův slovník naučný/Agapy: Porovnání verzí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Smazaný obsah Přidaný obsah
Hadonos (diskuse | příspěvky)
založeno
 
Shlomo (diskuse | příspěvky)
oprava grc, +jazyková šablona
 
Řádek 21: Řádek 21:
}}
}}
{{Forma|proza}}
{{Forma|proza}}
'''Agapy''' (άγάπαι, {{Prostrkaně|hody lásky}}) nazývaly se hned od časův apoštolských v prvních stoletích křesťanství hody s bohoslužbou a hlavně s večeří Páně spojené, při nichž bohatí i chudí společně stolovali na znamení vespolné lásky, rovnosti a jednoty. Tyto hody křesťanského sbratření konaly se hlavně na hrobech mučenníků, t. j. v chrámech anebo na takových místech, které za chrámy sloužily, jako v katakombách anebo i v soukromých domech jednotlivcův. '''A'''. byly všude zavedeny v II. a III. st., a jakkoli při nich s počátku střídmost a čistá vzájemná láska křesťanská panovala, přece zavdaly pohanům podnět k podezřívání, jako by při nich křesťané slavili kvasy thyestické; a proto obhájcové (apologeti) víry křesťanské, jako Tertullián, Klement Alex. a j. podezření ono důrazně vyvraceli. Později byly '''a'''. vlastní od večeře Páně odděleny, a tím se stalo, že vplížil se do nich mnohý zlořád, hlavně obžerství a nestřídmost, sobectví, protože bohatší přinesené pokrmy sami mezi sebou snědli a chudině z nich ničeho nedopřáli, a chudí opět lakotně pokrmy s sebou domů odnášeli. Poněvadž '''a'''. v kostelích se pořádaly a tyto uvedenými zlořády znesvěceny bývaly, proto je synoda laodicejská z kostelů vypověděla a nařídila, by nikdo z '''a'''-p zbylých jídel domů neodnášel. Podobné zákazy dala synoda v Hipponě (r. 393), sv. Řehoř Naz., sv. Ambrož, biskup karthag. Aurelius, sv. Augustin a j. Když '''a'''. z kostelů byly vymýtěny a od večeře Páně odloučeny, bývaly často, ač neprávem stotožňovány s jinými hostinami starých křesťanů, jako s hostinami pohřebními (''agapae funerales'') a svatebními (''agapae connubiales''). Od IV. stol. přicházely '''a'''. z obyčeje, až zcela vymizely. Poslední zbytky '''a'''-p nalézáme v Africe v Hipponě, kde svrchu uvedená synoda dovolila '''a'''. na zelený čtvrtek, a to před sv. přijímáním, protože to den, v němž Kristus Pán taktéž nejprve s apoštoly jedl a pak jim tělo a krev svou dal přijímati; druhý zbytek '''a'''-p zachován u nově obrácených Anglosasů, jimž Řehoř Veliký dovolil slaviti '''a'''. v den posvěcení chrámu. ''[[Autor:Alois Jirák|Jrk.]]''
'''Agapy''' ({{Cizojazyčně|grc|ἀγάπαι}}, {{Prostrkaně|hody lásky}}) nazývaly se hned od časův apoštolských v prvních stoletích křesťanství hody s bohoslužbou a hlavně s večeří Páně spojené, při nichž bohatí i chudí společně stolovali na znamení vespolné lásky, rovnosti a jednoty. Tyto hody křesťanského sbratření konaly se hlavně na hrobech mučenníků, t. j. v chrámech anebo na takových místech, které za chrámy sloužily, jako v katakombách anebo i v soukromých domech jednotlivcův. '''A'''. byly všude zavedeny v II. a III. st., a jakkoli při nich s počátku střídmost a čistá vzájemná láska křesťanská panovala, přece zavdaly pohanům podnět k podezřívání, jako by při nich křesťané slavili kvasy thyestické; a proto obhájcové (apologeti) víry křesťanské, jako Tertullián, Klement Alex. a j. podezření ono důrazně vyvraceli. Později byly '''a'''. vlastní od večeře Páně odděleny, a tím se stalo, že vplížil se do nich mnohý zlořád, hlavně obžerství a nestřídmost, sobectví, protože bohatší přinesené pokrmy sami mezi sebou snědli a chudině z nich ničeho nedopřáli, a chudí opět lakotně pokrmy s sebou domů odnášeli. Poněvadž '''a'''. v kostelích se pořádaly a tyto uvedenými zlořády znesvěceny bývaly, proto je synoda laodicejská z kostelů vypověděla a nařídila, by nikdo z '''a'''-p zbylých jídel domů neodnášel. Podobné zákazy dala synoda v Hipponě (r. 393), sv. Řehoř Naz., sv. Ambrož, biskup karthag. Aurelius, sv. Augustin a j. Když '''a'''. z kostelů byly vymýtěny a od večeře Páně odloučeny, bývaly často, ač neprávem stotožňovány s jinými hostinami starých křesťanů, jako s hostinami pohřebními (''{{Cizojazyčně|la|agapae funerales}}'') a svatebními (''{{Cizojazyčně|la|agapae connubiales}}''). Od IV. stol. přicházely '''a'''. z obyčeje, až zcela vymizely. Poslední zbytky '''a'''-p nalézáme v Africe v Hipponě, kde svrchu uvedená synoda dovolila '''a'''. na zelený čtvrtek, a to před sv. přijímáním, protože to den, v němž Kristus Pán taktéž nejprve s apoštoly jedl a pak jim tělo a krev svou dal přijímati; druhý zbytek '''a'''-p zachován u nově obrácených Anglosasů, jimž Řehoř Veliký dovolil slaviti '''a'''. v den posvěcení chrámu. ''[[Autor:Alois Jirák|Jrk.]]''
{{Konec formy}}
{{Konec formy}}



Aktuální verze z 27. 9. 2018, 07:01

Údaje o textu
Titulek: Agapy
Autor: Alois Jirák
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 424. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Agapy (ἀγάπαι, hody lásky) nazývaly se hned od časův apoštolských v prvních stoletích křesťanství hody s bohoslužbou a hlavně s večeří Páně spojené, při nichž bohatí i chudí společně stolovali na znamení vespolné lásky, rovnosti a jednoty. Tyto hody křesťanského sbratření konaly se hlavně na hrobech mučenníků, t. j. v chrámech anebo na takových místech, které za chrámy sloužily, jako v katakombách anebo i v soukromých domech jednotlivcův. A. byly všude zavedeny v II. a III. st., a jakkoli při nich s počátku střídmost a čistá vzájemná láska křesťanská panovala, přece zavdaly pohanům podnět k podezřívání, jako by při nich křesťané slavili kvasy thyestické; a proto obhájcové (apologeti) víry křesťanské, jako Tertullián, Klement Alex. a j. podezření ono důrazně vyvraceli. Později byly a. vlastní od večeře Páně odděleny, a tím se stalo, že vplížil se do nich mnohý zlořád, hlavně obžerství a nestřídmost, sobectví, protože bohatší přinesené pokrmy sami mezi sebou snědli a chudině z nich ničeho nedopřáli, a chudí opět lakotně pokrmy s sebou domů odnášeli. Poněvadž a. v kostelích se pořádaly a tyto uvedenými zlořády znesvěceny bývaly, proto je synoda laodicejská z kostelů vypověděla a nařídila, by nikdo z a-p zbylých jídel domů neodnášel. Podobné zákazy dala synoda v Hipponě (r. 393), sv. Řehoř Naz., sv. Ambrož, biskup karthag. Aurelius, sv. Augustin a j. Když a. z kostelů byly vymýtěny a od večeře Páně odloučeny, bývaly často, ač neprávem stotožňovány s jinými hostinami starých křesťanů, jako s hostinami pohřebními (agapae funerales) a svatebními (agapae connubiales). Od IV. stol. přicházely a. z obyčeje, až zcela vymizely. Poslední zbytky a-p nalézáme v Africe v Hipponě, kde svrchu uvedená synoda dovolila a. na zelený čtvrtek, a to před sv. přijímáním, protože to den, v němž Kristus Pán taktéž nejprve s apoštoly jedl a pak jim tělo a krev svou dal přijímati; druhý zbytek a-p zachován u nově obrácených Anglosasů, jimž Řehoř Veliký dovolil slaviti a. v den posvěcení chrámu. Jrk.