Literární premie Umělecké Besedy v Praze na rok 1888/Jak se líčily staročeské panny a paní: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
unifikace hodnoty parametru licence; - manuální kategorizace dle autora
m (+odkaz na skeny, napřímení odkazu na autora, formální úpravy)
(unifikace hodnoty parametru licence; - manuální kategorizace dle autora)
|POPISEK=
|ZDROJ=''[[Literární premie Umělecké Besedy v Praze na rok 1888]].'' Praha : nákladem Umělecké Besedy, 1888. S. 93–97. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/11435578 Dostupné online.]
|LICENCE=PD- old- 70
|VYDÁNO=
|ISBN=
|SOUVISEJÍCÍ=
}}
 
{{Forma|proza}}
Přišeptává mně cosi, abych jen nechal líčidlo líčidlem a nepopudil proti sobě svou nešetrností spanilých čtenářek. Rady si nevím. Ať čtu jakékoli kázání staročeské, ať se probírám vetchým rukopisem, ať se obírám mravokárným výkladem, plno a jen se hemží brzy, že „panny barvou tváře líčí“, tu zase, že „líčidlem maží“, brzy opět, „že si barvou tělo fermežují“ — a tak, jako by si řekli, láteří, vytýkají, po dobrém, po zlém. Ještě nejmírněji horlí ''Komenský'' (Jan. 578), že „líčidlem tvář líčiti šereda jest“. Že by ze staročeského líčidla něco, třeba maloulinko pro pozdější, pro děvušky za naší doby zbylo, nepovím ani slůvka, — chraň bůh — a ani to nevím! Jen o staročeském chci vyprávěti — a proto snad již se zamračené čílko povyjasní. — Abych si ještě více laskavé čtenářky udobřil, vyčtu mládencům a mužům staročeským, že nebyli ani za mák hodnější, než jejich vrstevnice. Což málo na ně touží ''Hus'', jak se strojí, fintí? Aby se líbili svou statností, silou, „kabátu muž vlny přidává, aby mněli, by byl prsatý a tak silný a smělý“ (Erb. I. 68). To bylo za dob Husových… Že se nepolepšili a prováděli stále, co jim Hus vytýkal, poptali jsme se o tom u rýmovníka ''Šim. Lomnického''. Pěkně si jich dobírá a neomaleně vyčítá:
{{Konec formy}}
 
[[Kategorie:Čeněk Zíbrt]]
[[Kategorie:Publicistika]]

Navigační menu