Selské písně a české znělky/Mezi svými

Selské písně a české znělky Josef Václav Sládek
Cos táhle šumí	Mezi svými	I.

Mezi svými, — kdekdo přijde,
    starý, mladý, velký, malý:
toť by nás ti cizí lidé
    z města ani nepoznali!

Ve světnici, v dýmek čoudu,
    sedí se to jako v ráji,
hlučný hovor v jednom proudu,
    všichni jenom povídají!

Muži zhnědlých, vážných tváří,
    hezké ženy u ohniště,
dívkám oči jenom září
    a kol dětí tratoliště.

Žena s ženou, kmotra s kmochem
    nevědí co dělat smíchem,
za kamny jen děvče s hochem
    nějak zmlkli v koutku tichém.

Starý děd si nacpal znova
    s úsměvem už dýmku třetí,
upřímná a věrná slova
    všem od srdce k srdci letí.

A ty děti každou chvíli
    přitulí se k naší selce,
a když dá jim krajíc bílý,
    dál šeptají o Popelce.

Tak to u nás na vesnici,
    sníh když zavál vprostřed zimy
od města tu železnici,
    a jsme doma, — mezi svými!