Soumračnem věku/Refugium

Soumračnem věku Antonín Sova
Sloky (IV)	Refugium	Sloky (V)

Údaje o textu
Titulek:	Refugium
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	Sova, Antonín, Dílo Antonína Sovy svazek II. - Vybouřené smutky, vydal Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha, 1922,
Vydáno:	1898
Licence:	PD old 70

Ten život příšerný! Stále má důkazy: marno!
ještě jsem nepřestal věřit… on chechtal se: marno.
Myšlenky… pohádky… Večer… kdes cvrčkové v jílu
zdlouhavých serenád ztrhanou zpívají píseň.

Všude ta nelidská prázdnota… Prokletý život!
Nenašed v přírodě, nenašed v člověku, zoufám:
příroda despota, - despota člověk, - Bůh despot!
O plač ty morálko! Nejsem již radosti schopen!

Paprskem slunečním podrážděn nad lidskou špínou,
s dravci i s babami zavírám příměří krotké.
Od živých odvrácen, k hrobům se obracím zděšen,
šíleně zatouživ po těch, jež nazval bych bratry.