Přeskočit na obsah

Slowanské národnj pjsně/Djl třetj/Zpěw Srbský/Dodolské

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny

25. Pjesme dodolske.

1.

Molimo se višňem Bogu,
Oj dodo, oj dodo le!
Da udari rosna kiša,
Da porosi naša polja,
I pšenicu ozimicu,
I dva pera kukuruza.

Dodolské.

Před stawenjm kdy hrá Dodola.

Modljme se w nebi k Bohu,
Oy dodo, oy dodo le![1]
Aby seslal tichau wláhu,
By porosil naše pole,
A pšeničku ozimničku,
I dwaulistau kukuřičku.

Naša Doda Boga moli,
Oj dodo, oj dodo le!
Da udari tosna kiša,
Da pokisnu svi oračí,
Svi orači, i kopači,
I Po kuçi poslovači.

Mi idemo preko sela,
Oj dodo, oj dodo le!
A oblaci preko neba,
A mi brže, oblak brže;
Oblaci nas pretekoše,
Žito, vino porosiše.[2]

Opět když hrá Dodola.

[editovat]

Dodola se k Bohu modlj,
Oy dodo, oy dodo le!
Aby seslal rosnau wláhu,
Aby zmokli oráčowé,
Oráčowé, kopačowé,
A po domech dělnjkowé.

Gdauce po vesnici.

[editovat]

My běžjme po wesnici,
Oy dodo, oy, dodo le!
A oblaky po obloze.
My běžjme, oblak běžj,
Oblaky nás předhonily,
Obiljčko porosily.

  1. Tak po každém řádku.
  2. Gest obyčeg u Srbů, že w létě, kdy sucho býwá, kolikos děwčat po wesnici od stawenj k stawenj chodjwá zpjwagjce a gakoby déšť přiwáděgjce. Gedna děwčina swlečená rozličnau tráwau a kwjtjm tak se obložj a obwáže, že po celém těle pleť gj ani dost málo nenj kwiděnj, a ta se zowe Dodola. — Wešlo odtud w přjslowj: Wyfintila se gako Dodola — o ženské, která přjlišnau na hlawu naložila ozdobu. Když přigdau před stawenj, hrage Dodola sama, a druhé djwky wřad se postawiwše rozličné zpjwagj pjsně; potom hospodyně, nebo kterási giná z domu ženština wezmauc plnau konew neb wědro wody polige Dodolu, která wšak we swé hře pokračuge. W dodolských pjsnjch na konci každého werše: Oy dodo, oy dodo le! se přizpěwuge. Na Dodolu podnes hragj skoro po celém Srbsku, zwláště od Walewa města dolů k Timoku (okolj řeky téhož gména mezi Srbskem a Wolhary). W Sirmii wšak, w Bacii (Bačka) a po Banátu hráwalo se do nedáwna, dokud hra tato duchowenstwem zamezena a wykořeněna nebyla.