Slepý

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Slepý
Autor: Théodore de Banville
Zdroj: Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 29.
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Vrchlický
Licence překlad: PD old 70

Kdos Miltonovi děl: »Mně věru je vás líto,
že vaše oko, jež, kdys bleskem hněvu syto,
dřív azur trhalo, v němž věčné světlo vzchází,
se hrůzou šílené v noc ztrácí beze hrází;
jak orel, vyhoštěn ze vzdušné hory svahu,
jak v temném vězení víc nezříte svou dráhu,
ni zem, jež ve slunci, ve barvách duhy svítí,
ni purpur zářící, v kterém se západ vznítí,
ni azur děsivý, ni bledost lilijí.«
»Jest pravda,« Milton děl, »že nyní ovíjí
mé oči, zářnější než slavných věštců zraky,
zlé stíny mlhavé, tmy neproniklé mraky.
Však proto jen, že Bůh mé vida nepřátele,
jak můj klid hluboký mně závidí, v němž směle
se chvěji radostí a zpívám k jeho chvále,
dva velké anděly mi k boku dal; ti stále
klid v zraku, v ruce meč, kol děsnou hrůzu sejí.
Jich nikdo nevidí, tak přede mnou vždy spějí,
můj děsí obličej, mé zřítelnice kryjí:
a jejich křídel stín, to děsná noc, v níž žiji.«