Sbírka přísloví, pořekadel a průpovědí, kterých užívá náš lid rolnický/Přísloví hospodářská vůbec

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Přísloví hospodářská vůbec,
Podtitulek: nesoucí se obsahem a významem svým k povětrnosti, k půdě a spůsobu jejího zdělávání, k lukám, lesům, zahradám, vinicím, chmelnicím, zvířatům hospodářským, k zjevům přírodním a jich vlivu na poměry hospodářské, k čeledi atd., vůbec ke všemu, co v obor zemědělství zasáhá.
Autor: Karel Hrubý
Zdroj: HRUBÝ, Karel. Sbírka přísloví, pořekadel a průpovědí, kterých užívá náš lid rolnický. Praha: J. OTTO. 1880. S. 17–39.
Vydáno: 1880
Licence: PD old 70

S Bohem začni v každé době, podaří se práce tobě.

Kdo ráno vstává, tomu Pán Bůh dává.

Bez hospodáře i dobytek pláče.

Dobré semeno a vzorná rychlá práce, věř, vyplatí se ti prospěchem v krátce.

Přivykej hospodářství v mládí, nepoznáš hladu v stáří.

Kdo své zahazuje, cizího nezasluhuje.

Dokud co máš, nechť o to dbáš.

Synu! šetř a chraň každé ptáče, vždyť pro tvůj zdar se stromu na strom skáče.

Hmyzu mnoho na stromu přináší ti pohromu.

Vážíš-li si stromu, zahrady: za práci dá ti steré náhrady.

Kdo se rád hádá, v posměch se dává.

Od včely máš medu, od hada však jedu.

Mladí ležáci, staří žebráci.

Kdo neseje, ten nevěje.

Kdo pracuje, toho Bůh nezkracuje.

Tomu zisk je neomylně, kdo vzdělává roli pilně.

Čím kdo pluhu bedlivější, tím zisk hotovější.

Kdo nechce bídy poznati, musí svým pluhem a na své roli orati.

Dvojí orání, dvojí chléb, trojí orání, trojí chléb.

Chceš-li s pole bráti, musíš na ně dáti.

Brázda hluboká, sláma vysoká.

Široké brázdy, prázdné stodoly.

Hnůj na dvoře, zlato na poli.

Kdo silně hnojí, dobře si též stojí.

Kdo se dobytka spouští, chléb jej opouští.

Záhy vstávej, příklad dávej.

K dokonalosti neustále pokračuj i všestranně a neúnavně ji dovršuj.

Čím výše stoupáš, tím víc vidíš.

Není každý oráč, kdo se pluhu drží.

Plné stáje vedou v ráje.

Kdo pole vysiluje, lehčí svůj váček.

Kde co čpí a kde co hnije, pole, luka z toho sílu pije.

Kde jaký neřád, hrabej pořád; mech, ten nech!

Strniště, sláma polí jest máma.

Kaliště, bláto na poli zlato.

Hnojiště kdo opatruje, stodolu a sklep sobě naplňuje.

Mrť do pole smrť.

Pšenička nedbá, zdali pátek nebo svátek.

Co můžeš zhotoviti dnes, neodkládej na zítřek.

Žito bez strachu vysí do prachu a oves třeba do vody, však ve svém období.

Každá liška svůj ocas chválí.

Lišku po ocase, lva a medvěda po pazouřích poznáš.

Stará liška těžce se dá uštvati.

Liška srst změní, ale obyčejů nezmění.

Dobře v čas jiskru uhasiti.

Chceš-li zlému v cestu jíti, nedej jiskře ohněm býti.

Hojná píce, plný krajáč.

Kdo lépe krmen, lépe táhne.

Jesle ke stolu nechodí.

Lepší dnes malý kus než zítra celá hus.

Ne jednako Bůh rozdává: jednomu hus, druhému páva.

Když se jedna husa napije, pijou jiné všecky.

Nerovná spřež nerada spolu dobře táhne.

Kdo pole pluží, obilí draží.

Není na světě jedu, aby neměl v sobě medu.

Na chřaplavý zvon nezvoň a vlka na kulhavém, koni nehoň.

Velký zvon nemůže se najednou rozkolébati.

Není všecko zlato, co se třpytí.

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

Když se páni rvou, pouštějí sedláci chlupy.

Kohout na svém smetišti rád kokrhá a zpívá.

Dobrý kohout nebývá tučný.

Dva kohouti na jednom smetišti se nesnášejí.

Kdo řemeslo umí, uteče se k němu jako k otci a máteři.

Řemeslo má zlaté dno.

Kdo nejvíc řemesel umí, nejspíše ve psí bývá.

Mnoho řemesel, málo chleba.

Kdo dva zajíce honí, žádného nechytí.

Panská láska roste na zaječím chvostě.

Panská láska po zajících skáče.

Mám ho rád jako trn v noze.

Spávej jako zajíc (s otevřenýma očima totiž).

Nekupuj zajíce v pytli.

Lepší zajíc v pytli než holub na střeše.

Když Pán Bůh dopustí, i motyka spustí.

Každý dům hezký dobrým hospodářem.

Nestojí dům na gruntě, ale na ženě.

Nešťastný taký dům bývá, kde kohout mlčí a slepice zpívá. (Kde muž nosí přeslici a žena palici.)

Není dům bez dýmu (bez mrzutosti časem).

Běda tomu, v jehož domě se kočky a myši sestří.

Ze zlé kůže nemůže býti dobrý kožich.

Kde kůže lvova platna býti nechce, tu liščí břevno podkládej.

Z cizí kůže dobře jest široký řemínek krájeti.

Hajnému borovice ta nejsukovatější skrz krk proleze.

Slepice ku plemenu nebeř od mlynáře a svině od pekaře a ženy z města nepojímej do vsi; budeť často na trh choditi a dříve než utrží na krupách radlici, propije i čertadlo.

Běda té slepici, na kteréž se jestřáb učí.

Kuře chce moudřejší býti než slepice.

Kuře učí slepici (hrabat).

Slepička po zrnéčku klove a tím sytá žive.

Špatná slepice, špatné vejce.

I slepá slepice někdy zrnko najde.

Když kuře učí slepici, tuť mistrují učedníci.

Ani slepice darmo nehrabe.

Jest tajný jako slepice na vejcích.

Chodí, jako by mu slepice chléb byly sežraly.

Jaký strom, také ovoce.

Dobrý strom, dobré ovoce.

Zlého stromu zlé ovoce.

Kam strom ohýbáš, tam roste.

Mladistvý stromek bývá hebký.

Jeden strom nečiní háj.

Nepadá jablko daleko od jabloně. Nepadne jablko daleko od stromu.

Kdo dělá, vydělá.

Jaký plat, taká práce.

Jez do sytá a dělej do potu.

Spěšně k jídlu, spěšně k dílu, aneb: Jaký k jídlu, taký k dílu.

Práce bezděčná nebývá vděčná.

Práce kvapná, málo platná.

Ustavičná práce vše přemáhá.

S cbutí do toho, půl je hotovo.

Na sebe pracovati ne hanba.

Kdo z rána políhá, večer pobíhá.

Častá zdviž, výmlat blíž.

Dvakrát měř, jednou řež.

Z lesa honí medvěd a z domu macecha.

Nedmi medvěda v ucho.

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.

Hory s horami se nesejdou, za to však lidé s lidmi.

Nové koště dobře mete.

Bez matky včeličky — ztracené dětičky.

Čím víc se člověk včel bojí, tím více se na něho sypou.

Rybníky, včely, ovce zmohou i schůdnou lehce.

Na zimu sto včel za vídeňský, na jaře jedna za krejcar.

Skoupě kdo včely přehlíží, sám ve škodu se pohříží.

Mezi včely nedmychej.

Od včel med, od hada jed.

Čí chléb jíš a pivo piješ, toho píseň zpívej.

Pivo je dobré, dokud neslyší basu.

Řeč se mluví a pivo se pije.

Neklať hrušek, až dozrají.

Odpadne jeden květ, nastoupne jiných pět.

Čím starší kozel, tím tvrdší roh.

Kopřivu mráz nespálí.

Kdo chceš chleba, pracuj co třeba.

Chléb má rohy, nouze nohy.

Chutnější chléb ve svobodě než koláč ve službě.

Když ženské perou, čerti je berou a když chléb pekou, div se nevztekou.

Lenoch i pod svou střechou zmokne.

Z mládí se trn ostří.

Napřed se mlátí, potom se platí.

Jaký mlat, taký plat.

Na dubu nerostou než žaludy.

Za deště se chalupa nepokrývá a za jasného dne do ní neteče.

Kuj, dokud železo řeřavé.

Horké železo se nejlépe kuje.

Síla železo láme.

V cizí naději hrachu nevař.

V čas nouze i brambory pochoutkou.

Kdo maže, ten jede.

Lepší bažant na míse, než když lítá po dvoře.

Pole má oči, les uši.

Ze zlé kůže nemůže býti dobrý kožich.

Oko, do srdce okno.

Kdo má sádlo, tomu snadno.

Ohně nelze upáliti, vody utopiti, větru udusiti a pravdě zahynouti.

Podobného peří ptáci k sobě se táhnou.

Ne všichni ptáci jsou páv a orlice.

Velkých ptáků pod pomeč nelapej.

Kdo jednou ptáka z ruky pustí, na střeše ho těžko lapne.

Prve než se oheň rozmůže, snadno jej uhasiti, ale pozdě klec zavírati, když ptáci vylítali.

Kozla platen pěkný vůz, když koně za nic.

Pěšky jako za vozem.

Nenamazaný vůz těžce se táhne.

Vůz musí, když se koně oprou.

Má namazaný vůz, až vrzá.

Lesem šel a stromu neviděl.

Skrze les na křivá dřeva nechoď.

Kdo se chřestu bojí, nechoď do lesa.

Do lesa dříví nevoz, do moře vody nenos.

Čím dál v les, tím více dřev.

Jak s lesem mluvíš, tak ti odpovídá.

Kde se mydlí, dobře se pere.

Proraženou cestou leckdos trefí.

Všude se jako vrba ujme.

Každý živoch své pastvy hledá.

Všude koukol mezi pšenicí.

Až do skonání světa nebude pšenice bez koukole.

Na černém poli pšenička se rodí.

Kdo tobě pelyněk sype, syp jemu zase hořec.

Na rozdílnou zvěř rozdílná čižba.

Jezdečnými chrty řídko zajíce uštveš.

Dobrý hospodář i o nejmenší věci věděti chce.

Hospodářovi často třeba býti hluchým i slepým.

Bude z něho hospodář jako z kozla zahradník.

Hospodaří zle, od desíti k pěti; kde je, aby nebylo.

Třeba uměti po hospodářská hospodařiti.

Dávám, abys dal.

Nemáš-li peněz, do hospody nelez.

Bůh činí časy, lidé kalendáře.

Kalendář je lhář, Bůh nejlepší hospodář.

Znáti čas — první hospodáře pravidlo.

Kdo v dešti seče, za sucha sklízí.

Ječmen hospodáře devětkrát zarmoutí (než jej totiž sklidí).

Rannímu dešti, ženskému pláči a psímu kulhání stálosti chybí.

Kde roste stoklasa, živí se sedlák i chasa; kde roste metlice, neuživí se pán ani slepice.

Pán Bůh stvořil volky a čert spolky.

Lépe moučno nežli loučno (t. j. lepší pole než luka).

Vinice jsou bídnice, osení jistější živení. Též: vinice bídnice, chmelnice pouhá dělnice; zahrada častá náhrada; louka, ta si fouká; dobré role neprodávej, v...!

Láska k poli krmí voly tučuý vůl krmí stůl.

Jak hospodář píská, tak čeleď skáče.

Služ jako sluha aneb utec jako srna.

Toho slyš, čí chléb jíš.

Není dobré znamení, když čeládka mnoho ztrácí neb nachází.

Rané ptáče dál doskáče.

Mrcha mrše smrdí.

Co plátno jest mrchu léčiti.

Neví ještě, kam pěnkava nosem sedá.

Z ptačího písku málo zisku.

Host a ryba třetího dne smrdí.

Blaze rybám ve vodě.

Od hlavy ryba smrdí.

Máš-li pušku, najdeš mušku.

Tobě to sluší jako židovi ručnice.

Když nemáš křídel, nelítej.

Velké má vlast naše povolání a my velkou máme povinnost: bychom spěli k předu bez ustání a předsudků svrhli ničemnost. Kdo zůstane zpátky — ku pokání nebude míti času dost; parních strojů hvizd k činnosti pudí, když ospalce všecky ze sna zbudí.

Muž v domě hlavou a žena duší.

Nešťastný taký dům bývá, kde kohout mlčí a slepice zpívá. Též: Běda tomu dvoru, kde rozkazuje tele volu.

Špatná hospodyně bývá, kterou slunce pod peřinou vídá.

Oči hospodářovy střechou domu.

Kde pán sám do koutů nahlédá, tu hospodářství dobře stojí. Též: Častá dohlídka pohání práci.

Dobrý hospodář více prodá nežli koupí.

Kdyby nebylo oráče, nebylo by boháče.

Pot chleba — první vláha.

Dbáš-li o roli, dbá role o tebe.

Chceš-li s pole bráti, musíš na ně dáti.

Kde se hnojí, tam se rodí, aneb: Kdo hnojí, dobře stojí.

Kdo se spouští dobytka, chleba se spouští.

Hojná píce, plný krajáč.

Jinak v údolí jinak na horách (hospodářství vésti se musí).

Rybníky chybníky.

Nekoukej na vrata, ale za ně.

Meť před svými dveřmi (nestarej se o jiného).

Čím hrneček navře, tím střepina páchne.

Hrnec se pozná po klepání, blázen po štěbetání.

Kdo ví, co v hrnci vře, když jest pod pokličkou?

Malý hrnek rád překypí.

Lepší plná truhlice nežli prázdná sednice.

Drž se břehu, nechceš-li utonouti.

Podemletému břehu nevěř.

Tiché vody břehy berou.

Stojaté vody hnijí.

Čím kdo více vodu pije, tím víc žízeň v sebe lije.

U velké vodě velké ryby, v malé vodě malé ryby bývají.

Čím jsou vody kalnější, tím jsou lovy valnější.

Kam voda má spád, tam teče.

Na ptáky musí se lepem a ne cepem.

Kdo chceš ptáky chytati, neházej kyjem mezi ně.

Po zpěvu a peří pták poznán bývá.

Každý pták zlý, který svého hnízda nečistí.

Z ptačího pisku málo zisku.

Lepší pták jeden v ruce nežli dva letící.

Když pták z klece unikne, nečekej, až se vrátí.

Lepší pták na talíři pečený nežli dva v povětří vznešení.

Není ptáče toho, kdo je škube, ale toho, kdo je jí.

Ptáka zpěv prozrazuje.

Každý pták zpívá, jak mu narostl zob.

Každé ptáče svým zobem se živí.

Malý pták, malé hnízdo.

Nesluší za vrabcem vejce házeti.

Vrabci se hádají o cizí proso.

Pro plevy zrna najíti nelze.

Bez ostruh na koně nesedej.

Čert chce míti nějakou šrůtku.

Kdo má jakou stáječku, ať hledá i kravičku.

Co plátno chléva zavírati, když v něm krav pokradli.

Čím déle kámen na jednom místě leží, tím více mechem obroste.

Častá krůpěj i kámen prorazí.

Těžko z kamene olej vytlačiti.

Kapka mrví kámen ne mocí, ale častým padáním.

Kámen se mechem neobalí, jenž se s místa často valí.

Dva tvrdé kameny řídko dobré mouky námelou.

Na tvrdý špalek tvrdý klín.

Naděláš co beran v horku.

Beran vlku kalí vodu.

Berana po rouně poznáš.

Každý čáp má svůj čas.

Kdo se k provazu narodí, v zemi neshnije.

Kde provaz tenký, tu se trhá.

Trojnásobný provaz nesnadno se přetrhne.

Topící se i slámy se chytá.

Síla i slámu láme.

Ze slámy nebude než sekanina a z prkna drtina.

Sláma se nehodí než do chomoutu a kroupy do jelita.

Dobrá v chomout sláma a v kaftan bavlna.

Kde sláma a oheň blízko sebe leží, tam rádo hoří.

Vyschnou-li močidla, nezůstane ani žába.

Pečené holuby, nelítají do huby.

Točí se (pyšní se) jako holub na báni.

V čisté trávě seda varuj se hada.

Kdo chce hada bíti, opatrnosti potřebí.

Hada za ňadra si schová (mužná).

Zlatý klíč všecky zámky otevře.

Komu Pán Bůh nedal, kovář neukuje.

Proto má kovář kleště, aby se nezžehl.

Rovně kováno, brzo zbroušeno.

Kdo maže, ten jede.

Kde nic není, ani čert nebere.

Vše na čas, Bůh na věky.

Hlemýždi v skořepině nejlíp.

Vlaštovky pijí — bude déšť.

Svině sytá věchtem zmítá.

Nedal Pán Bůh svini rohů, aby netrkala.

Lepší své svině pásti, než jiného peníze počítati.

Já pán, ty pán, kdo bude svině pásti? Svině zůstane sviní, byť i zlaté sedlo na sobě měla.

Svině když kaliště mají, o čistou vodu nedbají.

Sluší mu to jako svini chomout.

Kdo se mezi plevy míchá, toho svině sežerou.

Svině pytel najde a mošna lotra.

Ukálená svině ráda jiné kalí.

Když prase připovědí, huod pro ně s pytlem.

Vlečeš-li otce ku prahu, povedou tě tvé dítky přes práh.

Nové síto na kolík věší, staré pod stůl házejí.

Vrabec na střeše zisku nenese.

Lepší vrabec v hrsti nežli zajíc v chrastí.

Čas růže přináší.

Ne všude, kde růže roste, kopřiva také vyrůstá.

Žádná růže, není bez trní.

Růži trhej, když kvete.

Nemilovali bychom růži tolik, kdyby po celý rok kvetla.

Nepouštěj se bez vesla na moře.

Březová metla vyhání děti z pekla.

Žádný dvěma metlami švihán býti nemá.

Kdo skoupě seje, skoupě sklízí, aneb: Kdo řídko seje, řídko žne.

Kdo na jaře neseje, v jeseni nevěje, aneb: Kdo neseje, ten nevěje.

Rané setí často zmýlí a pozdní vždycky.

Ze špatného semene nečekej dobrého plemene.

Pilné setí vede od čtyř k pěti.

Kdo chce žíti, musí síti.

Co kdo seje, to bude žíti.

Kdo plevy seje, málo nažne.

Jiný sil, jiný žne.

Nehledej ve sťávě (míze) laje.

Za mízky ti lýka dříti.

Přetočená struna praská.

Prázdný pytel nestojí.

Jsi obratný jako sochor v pytli.

Nešij pytel hedbávím.

Jest stálý jako voda v pytli.

Tys to spravil jako svině pytel.

Ovčičky mají zlaté nožičky.

Jediná prašivá ovce celé stádo nakaziti může.

Hrách na stěnu házeti (dobrého napomenutí si nevšimnouti).

Nedávej bláznu palici.

Proti palici není šermu.

Darovanému koni na zuby se nedívej.

Na rychlém koni na námluvy nejezdi.

Koně nekupuj ušima, ale očima.

Schvácený kůň, nalomený luk, usmířený přítel vždy jsou nejisti.

Chlivého koně nemáš příliš hnáti.

Kdo má koně, snadno k němu sedlo najde.

S cizího koně i v prostřed bláta sesedej.

Nevoď koně z krčmy, ale do krčmy.

Oko páně nejlépe koně vyobročí.

Chraň se koně od zadu, ženy od předu.

Kůň brůna, žena důra, Janek pachole, řídko z toho trého co dobrého bude.

Někdy i kůň o čtyřech nohách klesne.

Koně za ovsem běží, oslové ho dostávají.

Těžko jest dostati se se psa na koně.

Nesedej na koně, nespadneš.

Kdyby kůň o své síle věděl, žádný by na něm neseděl.

Ani kůň netáhne víc než může.

Kůň, který ovsa dobývá, nejméně ho jí.

Proto je trh, aby druh druha strh’.

Kdo za pluhem kleje, zlé semeno seje.

Kdo rád orá, bude brzo bohat.

Ohlídej se (pamatuj) na zadní kola.

Každé hrábě k sobě hrabou.

Kdo spěšně neuhrabuje, mnoho pohrabuje (u sklizně ječmene).

Obruč hrubý pomalu se ohýbati musí.

Zralou hrušku snadno střásti.

Jezdce švec pozdraví, pěšímu se klaní.

Co se na jeho říčici dostane, umí zapáliti.

Jak řemen stačí, hospodařiti.

Náhlá robota nikdy dobrá nebývá.

Snadno ve třtí píšťalky dělati, aneb: Snadno v rákosí píštalky řezati.

Ne vždycky rak na mlýně, někdy také žába se trefuje.

Jaký otec, taký syn, jaká voda, taký mlýn, jaké dřevo, taký klín.

Pro hubu na hubu.

Hubu zapni a oči napni.

Líná huba holé neštěstí.

Kdybys byl měl hřebík, byl bys neztratil podkovu, byl by ti neochromil kůň.

Ořech tvrdý, zub červivý; mladá žena, kmet šedivý: toho spolku, radím, se střez, věc nejlepší rovná spřež.

Zpustlá štěpnice, chudá truhlice.

Volu mlátícímu nezavřeš ústa.

Cizím volem chleba se nedoořeš.

Nezvou vola, aby pivo pil, ale aby vodu vozil.

Vola za rohy, člověka za jazyk tahají.

Hledí na to jako vůl na nová vrata.

Hrne se do toho, jako vůl do kupy sena.

Volovi seno, koňovi oves, pacholkovi buchtu, vždy se práce dobře koná.

Ani vůl dvojí smrtí neumírá.

Kdo sám v peci bývá, jiného tam hledá.

Když se v kamnech svítí, dobře u nich dlíti.

Nebezpečno olejem oheň hasiti.

Jdo mu to od ruky jako ševci smůla.

Pěšky jako za vozem.

Nemáš-li koně, choď pěšky.

Kdo bývá na koni, bývá i pod koněm.

Kůň mladý v peníze jde, starý z peněz vychodí.

Tlustá kráva špatně dojí.

Není krávy, která by telátkem nebývala.

Kdo za krávou stojí, lehko dojí.

Nepřilívej louže k blátu.

Učedník — mučedník.

Na křivou díru křivý hřebík.

Sedlák je jako vrba, čím častěji ji obroubáš, tím se hustěji obalí.

Když prší, seč; když je hezky, suš.

Kdo dřív přijde, ten dřív mele.

Nechoď se vším na trh.

Co doma uvaříš, to doma sněz.

Kde zima, tam drž plášť.

Trn v noze, myš v stoze, kde to přebývá, tam dobře nebývá.

Myš v tobolce, had v lůně, oheň v podolku, zvyklí jsou hospodářům činiti škodu.

Myš nejde na pasť, ale na uzeninu (špek).

I střemchou se třída ukrojiti dá (u chleba).

Kdo chce mák mít, musí umět plít.

Co se na mlýn zasypalo, nechf se mele.

Ve mlýně hudba neplatí.

Mlýny klepavé lépe melou.

Město bez lidu, mlýn bez vody, dům bez střechy za nic nestojí.

To je voda na jeho mlýn.

Koho oči bolí, nechoď do mlýna.

Kdo do mlýna chodí, zamoučí se.

Ve mlýně nehuď a ožralce, když spí, nebuď.

Drž se starého vína a přítele.

Dobré víno i bez věnce vypijem.

K dobrému vínu nepotřebuješ hrát.

Víno není vinno, že se lidé opíjí.

Vejce dnešní, chléb včerejší, víno loňské nejlepší.

Panská milost a víno v dřevěné konvi i přes noc zvětrají.

Dobré víno nepotřebuje ukazatele a hlasatele.

Co do sv. Jiří vína vidíme, to o sv. Havle nasbíráme.

Teče-li o sv. Vincenci voda kolejem, dobré víno bude, taktéž jsou-li boží hody jasné.

Je-li o sv. Bartoloměji pěkný den, bude pěkný podzimek a dobré víno.

Sv. Jan nám to daroval, sv. Žofie nám to vypije (víno mrazem poškozené).

Předchůdce vína vínu vítaný (bezinky).

Přítel vína, nepřítel lidí (bezinky).

Kdo víno kopá, ten pije vodu; kdo víno pije, má velkých zvonů.

Vinice nechce modlitby, ale motyky.

Který pán na své vinice seje obilí, ten i se svou vinicí zkobylí.

Kdyby byl sv. Bartoloměj sv. Matouše bratrem, byli bychom šťastnější ve vinicích; protože co sv. Bartoloměj slíbí, sv. Matouš zkazí.

V písku jest lopata a putna doktorem (protože se tam mnoho hnojit musí).

Na hlíny mor, na písky dar (t. podzimní deště).

K líčení třeba líčidla.

Není pšenice bez koukole.

Na černém poli pšenička se rodí.

Není hospůdky, by nebylo půtky.

Proto vlčka bijí, aby se starý vštípil.

Vlkovi mluv: nebe! vycení zuby na tebe.

Žid křestěný, vlk skrocený, to nepřítel smířený.

Co vlk nesežere, domů se navrátí.

Vlk i čítané béře.

Co vlk schvátí, nerad vrátí.

Musí tuhá a tvrdá zima býti, má-li vlk vlka jísti.

Kdo chce vlky zlapati, dej jim nejprv mrchu sápati.

Vlka po srsti poznáš.

Kde se mníš svou péči slože, varuj se tu vlka z ovčí kože.

Není dobře vlku stádo poručiti, kozla zahradníkem učiniti.

Poruč vlku berana.

Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti.

Z vlka nebude beran, ani ze psa oráč.

Tak suď, ať vlk syt a koza celá.

Těžko vlka za ucho držeti.

Vlk srsti nemění.

Leze jako vlk po břiše.

Co vlk a kůň pokousá, to se nerado hojí.

Mol v drahém rouše, živá ryba na suše, vlci mezi kozami, žák mezi pannami, kozel v zahradě, Němec v české radě, můž to každý rozuměti, že ty věci bez škody nemohou býti.

Těžko vlkem orati.

Rána se zhojí, ale slovo ne.

Slovo dělá muže.

Kde nic není, ani čert nebere.

Když Pán Bůh dal zuby, dá také do huby.

Nehraď se plotem, ale přáteli.

Na pohyblivé dřevo i kozy lezou.

Lepší přítel v radě než koza v zahradě.

Mladá koza ráda líže, stará bere i se solničkou.

Čí koza, drž ji za rohy.

Je vlny na koze, jako chlupů na žábě.

Mnoho křiku, málo vlny.

Rozumí tomu jako koza petrželi.

Kde je kozel zahradníkem, stará bába poručníkem, tam aby byl čert služebníkem.

Bude z něho hospodář jako z kozla zahradník.

Čím starší kozel, tím tvrdší roh.

Kdo lip krmen, lip táhne.

Sytý táhne; nesytý nepotáhne.

Dva koně víc utáhnou než jeden.

Hlaď sobola po srsti i proti srsti, vždy se hladí.

Jazyk hlavě nepřeje.

Jazyk bez kostí, ale kosti láme.

Hněv a jazyk na uzdě měj, málo mluv, mnoho rozuměj.

Dej jazyk na řetěz.

Kdo se nechce mrzeti, uč se jazyk držeti.

Když je šití, není nití, když je nití, není šití.

Ten by musil mnoho nakoupiti nití, jenž by chtěl lidem huby zašiti.

Přísloví — napoví.

Přísloví neklátí se na křoví.

Žeň kozy po svých, z toho nic nebude (někoho odbyti).

Dostal košem (byl odbyt).

Chytil tam kocoura (sklaplo mu).

Z ručky do ručky (říká se, když jeden drahému nedůvěřuje).

Co se zdá, to je sen.

Oděv, stravu podle stavu.

Bohatý šátek a chudý statek dělají na počtech zmatek.

Jez chleba a pij vodu, nepřijdeš na chudobu.

Kdo chce spořiti, od úst musí začíti.

Kdo mála si neváží, po mnohu ať nebaží.

Kdo mála nehledí, ten dlouho nedědí.

Zpívej, co umíš, dělej, co můžeš, jez co máš, nesahej výše sebe: obstojíš, poznáš.

Dělej, jak ti řemen stačí.

Zajíce drž, když ho máš; když ho pustíš, víc ho neshledáš.

Neudržíš-li za uzdu, za ocas neudržíš.

Hloupý všecko skoupí.

Kdo ustavičně stavěti žádá, ten jako z žertu schudne.

Raději kováře než kováříčka.

Sprostota jest největší mýto.

Uspořené peníze jsou dvojnásobné peníze.

Šetrnost jest jistý výdělek.

Šetrnost nad bohatství.

Kdo šetří, má.

Spoření — bohaté koření.

Co sám můžeš spraviti, nechtěj jiným svěřiti.

Cizí oko nehledí široko.

Nesmělé srdce cti nedochází.

Jaké srdce, takový jazyk.

Lepší stádo jelenů pod vůdcem lvem, nežli stádo lvů pod vůdcem jelenem.

Kde je nejvíc opichaců, nejméně je pšena (u prosa).

Pán dobrý a pastýř dobrý v povahách jsou sobě podobni.

Na suchém dřevu těžko trhati listí.

Dřevo kam se šine, tam padne.

Kdo rukama med mícha, prsty olizuje.

Ten-li med pije, jenž na brti leze, neb ten-li víno pije, jenž je kope?

Poruč psu, pes ocasu, pes si lehne, ocas se nehne.

Pes, který mnoho štěká, málo kouše.

Pán Bůh psího hlasu neslyší.

Psí hlas do nebe nejde.

Pes horší, co mlčky kousá.

Drží slovo jako pes půst.

Když pes žere trávu, pršívá.

Nemůže-li pes kost hrýzti, bude ji lízati.

Starému psu a starému sluhovi hotový plat jde.

Kdo chce psa bít, snadno hůl najde.

Mnoho psů zajícova smrt.

Nebuď psa, když spí.

Ne vždycky dobrý pes dobrou kost dostává.

Nebude z psa slanina, ani z vlka beranina.

Pes psa nejí.

Lepší rané tele než raný pán.

Chovej tele, bude z něho vůl.

Kdo co má v komoře, vydává do kuchyně.

Kocour rád ryby jídá, nerad však pro ně do vody lízá.

Kočka z předu líže a po zadu drápe.

Kocour jde, myši v kout!

Když kocour není doma, myši mají posvícení.

Kočka myší nenechá, liška slepic a vlk ovcí.

Čím více s kočkou zahráváš, tím spíše tě škrábne.

Co se z kočky narodí, nebude než myši chytat.

Neplet se mezi smetí, abys nebyl vymeten.

Ženě a klínu nikdy nevěř.

Nedůvěřuj koňskému zadku a psímu předku.

Lepší klín lipový a hospodář, nežli šafář ocelový.

Kdo chce jádro jísti, musí ořech rozlousknouti.

Každý řetěz tlačí, byť i články jeho zlaté byly.

S velkými pány není dobře třešně jísti.

Nes česnek kam chceš, všude česnekem bude.

Komu třeba uhle, hledej v popeli.

Když je žito plenivé, bylo orání lenivé.

Blátivý čas na boty ras.

Vrána vráně oči nevyklube.

Kam vrána letí, tam jest jí slyšet krákati.

Vrána podle vrány sedá, rovný rovného si hledá.

Kolik vran bílých, tolik macech dobrých.

Nové kružadlo dobře krouží.

Dá-li Pán Bůh kravičku, dá též travičku.

Která kráva za své vzala, dvojnásobného mléka dávala.

Která kráva mnoho řve, ta málo mléka dává.

Dáš-li koni ovsa, on ti skáče hopsa.

Komu se nelení, tomu se zelení.

Kdo ráno vstává, tomu Pán Bůh dává.

Kdo hodně podhnojí, tomu se obrodí.

Kdo si hledí stromku, chvály dojde u potomků.

Sázej na lva znamení, všecko se ti urodí.

Hluboké orání ke vzrůstu pohání.

Na jaře den, na podzim týden.

Úhory orej hluboko, budeš mít klasy vysoko.

Kde jest pažit, tam není jetel.

Víc uschne za den na poli než za týden doma.

Jak zaseješ, tak žíti budeš.

Kdo nepracuje, ať nejí.

Zítra, zítra! neříkejme, dnes co možná dodělejme.

Zítra, zítra, dneska nic! říkává pán z Lenošic.

Lepší: chvála Pán Bůh, nežli: dá-li Pán Bůh.

Jaký pán, takový krám, aneb: Jaký pán, taková čeládka.

Jaké mrvisko, takové chlapisko.

Čím lepší krmivo, tím lepší mrvivo.

Střež se dělat dluhy, neboť mají nohy.

Štěstí když chřestí, boj se neštěstí.

Dobře z předu i ze zadu oči míti.

Kdo neprohlédá očima, prohlédne měšcem.

Neutrácej víc než získáš, sic se na hlavu postříkáš.

Kdo chce věděti a znáti, musí se na vše pilně ptáti.

Dobrá kniha jest dobrá rada v potřebě, a kdo se drží dobré rady, nedojde brzy vady.

Kdo má k čemu příhodný čas, ať na jiný nečeká zas.

Cvičení a zkoušení dává umění.

Dnem i rokem za pokrokem.

Jak co děd tvůj řídil, tak vše nedělej, spíše o to dbej, abys více klidil.

Jsou-li v zimě rampouchy hojné, budou lny dlouhé.

Rozkvete-li záhy trn, vymetá též záhy žito.

Ženci na pole, včely z pole.

Viděti divoké husy na odletu, znamená konec babímu létu.

Podrží-li strom dlouho list, tuhé zimy můžeš býti jist.

Suchý půst, úrodný rok.

Více dvě oči než dvě ruce vydělají.

Častá dohlídka pohání práci.

Pes ve dvoře, menší hoře.

Ovce s jehnětem jest za úl včel nejspravedlivější.

Rak a pšenice zároveň do zrna rostou.

Znáti čas první hospodáře pravidlo.

Hosta chlebem, solí, nezdvořáka uvítej holí.

Kdo hosta rád vidí, i psa jeho nakrmí.

Velké pány měj přátely, ale ne sousedy.

Soused za přítele stojí.

Lepši blízký soused než daleký přítel.

Od dobrého souseda hraditi se netřeba.

Jak chodí starý rak, i mladý se učí tak.

Kam rád chodí táta, tam i synek chvátá.

Bitím podaří se jednoho čerta vyhnati a deset jiných vehnati.

Jaká řepa, taká nať, jaké plášti, taká mlaď.

Jaké semeno, takové plemeno.

Chudá matka spíše sedm dětí vychová, než sedmero dětí jednu matku vyživí.

Dítky jsou chudině živý poklad.

Než se ženíš, pošli uši mezi lidi.

Matku nadcházej, dceru předejdeš.

Nežeň se očima, ale ušima.

Ožeň syna, kdy chceš, a dceru, kdy můžeš.

Služka nestálá nikdy v pěkné sukni nepřichází.

Pokud chodíš, potud se hodíš.

Lépe státi za svým snopem než za cizím mandelem.