Sbírka přísloví, pořekadel a průpovědí, kterých užívá náš lid rolnický/Přísloví hospodářská vůbec

Sbírka přísloví, pořekadel a průpovědí, kterých užívá náš lid rolnický Karel Hrubý
Čtvero ročních počasí	Přísloví hospodářská vůbec	Doslov

Údaje o textu
Titulek:	Přísloví hospodářská vůbec,
Podtitulek:	nesoucí se obsahem a významem svým k povětrnosti, k půdě a spůsobu jejího zdělávání, k lukám, lesům, zahradám, vinicím, chmelnicím, zvířatům hospodářským, k zjevům přírodním a jich vlivu na poměry hospodářské, k čeledi atd., vůbec ke všemu, co v obor zemědělství zasáhá.
Autor:	Karel Hrubý
Zdroj:	HRUBÝ, Karel. Sbírka přísloví, pořekadel a průpovědí, kterých užívá náš lid rolnický. Praha: J. OTTO. 1880. S. 17–39. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1880
Licence:	PD old 70

• S Bohem začni v každé době, podaří se práce tobě.
• Kdo ráno vstává, tomu Pán Bůh dává.
• Bez hospodáře i dobytek pláče.
• Dobré semeno a vzorná rychlá práce, věř, vyplatí se ti prospěchem v krátce.
• Přivykej hospodářství v mládí, nepoznáš hladu v stáří.
• Kdo své zahazuje, cizího nezasluhuje.
• Dokud co máš, nechť o to dbáš.
• Synu! šetř a chraň každé ptáče, vždyť pro tvůj zdar se stromu na strom skáče.
• Hmyzu mnoho na stromu přináší ti pohromu.
• Vážíš-li si stromu, zahrady: za práci dá ti steré náhrady.
• Kdo se rád hádá, v posměch se dává.
• Od včely máš medu, od hada však jedu.
• Mladí ležáci, staří žebráci.
• Kdo neseje, ten nevěje.
• Kdo pracuje, toho Bůh nezkracuje.
• Tomu zisk je neomylně, kdo vzdělává roli pilně.
• Čím kdo pluhu bedlivější, tím zisk hotovější.
• Kdo nechce bídy poznati, musí svým pluhem a na své roli orati.
• Dvojí orání, dvojí chléb, trojí orání, trojí chléb.
• Chceš-li s pole bráti, musíš na ně dáti.
• Brázda hluboká, sláma vysoká.
• Široké brázdy, prázdné stodoly.
• Hnůj na dvoře, zlato na poli.
• Kdo silně hnojí, dobře si též stojí.
• Kdo se dobytka spouští, chléb jej opouští.
• Záhy vstávej, příklad dávej.
• K dokonalosti neustále pokračuj i všestranně a neúnavně ji dovršuj.
• Čím výše stoupáš, tím víc vidíš.
• Není každý oráč, kdo se pluhu drží.
• Plné stáje vedou v ráje.
• Kdo pole vysiluje, lehčí svůj váček.
• Kde co čpí a kde co hnije, pole, luka z toho sílu pije.
• Kde jaký neřád, hrabej pořád; mech, ten nech!
• Strniště, sláma polí jest máma.
• Kaliště, bláto na poli zlato.
• Hnojiště kdo opatruje, stodolu a sklep sobě naplňuje.
• Mrť do pole smrť.
• Pšenička nedbá, zdali pátek nebo svátek.
• Co můžeš zhotoviti dnes, neodkládej na zítřek.
• Žito bez strachu vysí do prachu a oves třeba do vody, však ve svém období.
• Každá liška svůj ocas chválí.
• Lišku po ocase, lva a medvěda po pazouřích poznáš.
• Stará liška těžce se dá uštvati.
• Liška srst změní, ale obyčejů nezmění.
• Dobře v čas jiskru uhasiti.
• Chceš-li zlému v cestu jíti, nedej jiskře ohněm býti.
• Hojná píce, plný krajáč.
• Kdo lépe krmen, lépe táhne.
• Jesle ke stolu nechodí.
• Lepší dnes malý kus než zítra celá hus.
• Ne jednako Bůh rozdává: jednomu hus, druhému páva.
• Když se jedna husa napije, pijou jiné všecky.
• Nerovná spřež nerada spolu dobře táhne.
• Kdo pole pluží, obilí draží.
• Není na světě jedu, aby neměl v sobě medu.
• Na chřaplavý zvon nezvoň a vlka na kulhavém, koni nehoň.
• Velký zvon nemůže se najednou rozkolébati.
• Není všecko zlato, co se třpytí.
• Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
• Když se páni rvou, pouštějí sedláci chlupy.
• Kohout na svém smetišti rád kokrhá a zpívá.
• Dobrý kohout nebývá tučný.
• Dva kohouti na jednom smetišti se nesnášejí.
• Kdo řemeslo umí, uteče se k němu jako k otci a máteři.
• Řemeslo má zlaté dno.
• Kdo nejvíc řemesel umí, nejspíše ve psí bývá.
• Mnoho řemesel, málo chleba.
• Kdo dva zajíce honí, žádného nechytí.
• Panská láska roste na zaječím chvostě.
• Panská láska po zajících skáče.
• Mám ho rád jako trn v noze.
• Spávej jako zajíc (s otevřenýma očima totiž).
• Nekupuj zajíce v pytli.
• Lepší zajíc v pytli než holub na střeše.
• Když Pán Bůh dopustí, i motyka spustí.
• Každý dům hezký dobrým hospodářem.
• Nestojí dům na gruntě, ale na ženě.
• Nešťastný taký dům bývá, kde kohout mlčí a slepice zpívá. (Kde muž nosí přeslici a žena palici.)
• Není dům bez dýmu (bez mrzutosti časem).
• Běda tomu, v jehož domě se kočky a myši sestří.
• Ze zlé kůže nemůže býti dobrý kožich.
• Kde kůže lvova platna býti nechce, tu liščí břevno podkládej.
• Z cizí kůže dobře jest široký řemínek krájeti.
• Hajnému borovice ta nejsukovatější skrz krk proleze.
• Slepice ku plemenu nebeř od mlynáře a svině od pekaře a ženy z města nepojímej do vsi; budeť často na trh choditi a dříve než utrží na krupách radlici, propije i čertadlo.
• Běda té slepici, na kteréž se jestřáb učí.
• Kuře chce moudřejší býti než slepice.
• Kuře učí slepici (hrabat).
• Slepička po zrnéčku klove a tím sytá žive.
• Špatná slepice, špatné vejce.
• I slepá slepice někdy zrnko najde.
• Když kuře učí slepici, tuť mistrují učedníci.
• Ani slepice darmo nehrabe.
• Jest tajný jako slepice na vejcích.
• Chodí, jako by mu slepice chléb byly sežraly.
• Jaký strom, také ovoce.
• Dobrý strom, dobré ovoce.
• Zlého stromu zlé ovoce.
• Kam strom ohýbáš, tam roste.
• Mladistvý stromek bývá hebký.
• Jeden strom nečiní háj.
• Nepadá jablko daleko od jabloně. Nepadne jablko daleko od stromu.
• Kdo dělá, vydělá.
• Jaký plat, taká práce.
• Jez do sytá a dělej do potu.
• Spěšně k jídlu, spěšně k dílu, aneb: Jaký k jídlu, taký k dílu.
• Práce bezděčná nebývá vděčná.
• Práce kvapná, málo platná.
• Ustavičná práce vše přemáhá.
• S chutí do toho, půl je hotovo.
• Na sebe pracovati ne hanba.
• Kdo z rána políhá, večer pobíhá.
• Častá zdviž, výmlat blíž.
• Dvakrát měř, jednou řež.
• Z lesa honí medvěd a z domu macecha.
• Nedmi medvěda v ucho.
• Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.
• Hory s horami se nesejdou, za to však lidé s lidmi.
• Nové koště dobře mete.
• Bez matky včeličky — ztracené dětičky.
• Čím víc se člověk včel bojí, tím více se na něho sypou.
• Rybníky, včely, ovce zmohou i schůdnou lehce.
• Na zimu sto včel za vídeňský, na jaře jedna za krejcar.
• Skoupě kdo včely přehlíží, sám ve škodu se pohříží.
• Mezi včely nedmychej.
• Od včel med, od hada jed.
• Čí chléb jíš a pivo piješ, toho píseň zpívej.
• Pivo je dobré, dokud neslyší basu.
• Řeč se mluví a pivo se pije.
• Neklať hrušek, až dozrají.
• Odpadne jeden květ, nastoupne jiných pět.
• Čím starší kozel, tím tvrdší roh.
• Kopřivu mráz nespálí.
• Kdo chceš chleba, pracuj co třeba.
• Chléb má rohy, nouze nohy.
• Chutnější chléb ve svobodě než koláč ve službě.
• Když ženské perou, čerti je berou a když chléb pekou, div se nevztekou.
• Lenoch i pod svou střechou zmokne.
• Z mládí se trn ostří.
• Napřed se mlátí, potom se platí.
• Jaký mlat, taký plat.
• Na dubu nerostou než žaludy.
• Za deště se chalupa nepokrývá a za jasného dne do ní neteče.
• Kuj, dokud železo řeřavé.
• Horké železo se nejlépe kuje.
• Síla železo láme.
• V cizí naději hrachu nevař.
• V čas nouze i brambory pochoutkou.
• Kdo maže, ten jede.
• Lepší bažant na míse, než když lítá po dvoře.
• Pole má oči, les uši.
• Ze zlé kůže nemůže býti dobrý kožich.
• Oko, do srdce okno.
• Kdo má sádlo, tomu snadno.
• Ohně nelze upáliti, vody utopiti, větru udusiti a pravdě zahynouti.
• Podobného peří ptáci k sobě se táhnou.
• Ne všichni ptáci jsou páv a orlice.
• Velkých ptáků pod pomeč nelapej.
• Kdo jednou ptáka z ruky pustí, na střeše ho těžko lapne.
• Prve než se oheň rozmůže, snadno jej uhasiti, ale pozdě klec zavírati, když ptáci vylítali.
• Kozla platen pěkný vůz, když koně za nic.
• Pěšky jako za vozem.
• Nenamazaný vůz těžce se táhne.
• Vůz musí, když se koně oprou.
• Má namazaný vůz, až vrzá.
• Lesem šel a stromu neviděl.
• Skrze les na křivá dřeva nechoď.
• Kdo se chřestu bojí, nechoď do lesa.
• Do lesa dříví nevoz, do moře vody nenos.
• Čím dál v les, tím více dřev.
• Jak s lesem mluvíš, tak ti odpovídá.
• Kde se mydlí, dobře se pere.
• Proraženou cestou leckdos trefí.
• Všude se jako vrba ujme.
• Každý živoch své pastvy hledá.
• Všude koukol mezi pšenicí.
• Až do skonání světa nebude pšenice bez koukole.
• Na černém poli pšenička se rodí.
• Kdo tobě pelyněk sype, syp jemu zase hořec.
• Na rozdílnou zvěř rozdílná čižba.
• Jezdečnými chrty řídko zajíce uštveš.
• Dobrý hospodář i o nejmenší věci věděti chce.
• Hospodářovi často třeba býti hluchým i slepým.
• Bude z něho hospodář jako z kozla zahradník.
• Hospodaří zle, od desíti k pěti; kde je, aby nebylo.
• Třeba uměti po hospodářská hospodařiti.
• Dávám, abys dal.
• Nemáš-li peněz, do hospody nelez.
• Bůh činí časy, lidé kalendáře.
• Kalendář je lhář, Bůh nejlepší hospodář.
• Znáti čas — první hospodáře pravidlo.
• Kdo v dešti seče, za sucha sklízí.
• Ječmen hospodáře devětkrát zarmoutí (než jej totiž sklidí).
• Rannímu dešti, ženskému pláči a psímu kulhání stálosti chybí.
• Kde roste stoklasa, živí se sedlák i chasa; kde roste metlice, neuživí se pán ani slepice.
• Pán Bůh stvořil volky a čert spolky.
• Lépe moučno nežli loučno (t. j. lepší pole než luka).
• Vinice jsou bídnice, osení jistější živení. Též: vinice bídnice, chmelnice pouhá dělnice; zahrada

častá náhrada; louka, ta si fouká; dobré role neprodávej, v…!

• Láska k poli krmí voly tučný vůl krmí stůl.
• Jak hospodář píská, tak čeleď skáče.
• Služ jako sluha aneb utec jako srna.
• Toho slyš, čí chléb jíš.
• Není dobré znamení, když čeládka mnoho ztrácí neb nachází.
• Rané ptáče dál doskáče.
• Mrcha mrše smrdí.
• Co plátno jest mrchu léčiti.
• Neví ještě, kam pěnkava nosem sedá.
• Z ptačího písku málo zisku.
• Host a ryba třetího dne smrdí.
• Blaze rybám ve vodě.
• Od hlavy ryba smrdí.
• Máš-li pušku, najdeš mušku.
• Tobě to sluší jako židovi ručnice.
• Když nemáš křídel, nelítej.
• Velké má vlast naše povolání a my velkou máme povinnost: bychom spěli k předu bez ustání a předsudků svrhli ničemnost. Kdo zůstane zpátky — ku pokání nebude míti času dost; parních strojů hvizd k činnosti pudí, když ospalce všecky ze sna zbudí.
• Muž v domě hlavou a žena duší.
• Nešťastný taký dům bývá, kde kohout mlčí a slepice zpívá. Též: Běda tomu dvoru, kde rozkazuje tele volu.
• Špatná hospodyně bývá, kterou slunce pod peřinou vídá.
• Oči hospodářovy střechou domu.
• Kde pán sám do koutů nahlédá, tu hospodářství dobře stojí. Též: Častá dohlídka pohání práci.
• Dobrý hospodář více prodá nežli koupí.
• Kdyby nebylo oráče, nebylo by boháče.
• Pot chleba — první vláha.
• Dbáš-li o roli, dbá role o tebe.
• Chceš-li s pole bráti, musíš na ně dáti.
• Kde se hnojí, tam se rodí, aneb: Kdo hnojí, dobře stojí.
• Kdo se spouští dobytka, chleba se spouští.
• Hojná píce, plný krajáč.
• Jinak v údolí jinak na horách (hospodářství vésti se musí).
• Rybníky chybníky.
• Nekoukej na vrata, ale za ně.
• Meť před svými dveřmi (nestarej se o jiného).
• Čím hrneček navře, tím střepina páchne.
• Hrnec se pozná po klepání, blázen po štěbetání.
• Kdo ví, co v hrnci vře, když jest pod pokličkou?
• Malý hrnek rád překypí.
• Lepší plná truhlice nežli prázdná sednice.
• Drž se břehu, nechceš-li utonouti.
• Podemletému břehu nevěř.
• Tiché vody břehy berou.
• Stojaté vody hnijí.
• Čím kdo více vodu pije, tím víc žízeň v sebe lije.
• U velké vodě velké ryby, v malé vodě malé ryby bývají.
• Čím jsou vody kalnější, tím jsou lovy valnější.
• Kam voda má spád, tam teče.
• Na ptáky musí se lepem a ne cepem.
• Kdo chceš ptáky chytati, neházej kyjem mezi ně.
• Po zpěvu a peří pták poznán bývá.
• Každý pták zlý, který svého hnízda nečistí.
• Z ptačího pisku málo zisku.
• Lepší pták jeden v ruce nežli dva letící.
• Když pták z klece unikne, nečekej, až se vrátí.
• Lepší pták na talíři pečený nežli dva v povětří vznešení.
• Není ptáče toho, kdo je škube, ale toho, kdo je jí.
• Ptáka zpěv prozrazuje.
• Každý pták zpívá, jak mu narostl zob.
• Každé ptáče svým zobem se živí.
• Malý pták, malé hnízdo.
• Nesluší za vrabcem vejce házeti.
• Vrabci se hádají o cizí proso.
• Pro plevy zrna najíti nelze.
• Bez ostruh na koně nesedej.
• Čert chce míti nějakou šrůtku.
• Kdo má jakou stáječku, ať hledá i kravičku.
• Co plátno chléva zavírati, když v něm krav pokradli.
• Čím déle kámen na jednom místě leží, tím více mechem obroste.
• Častá krůpěj i kámen prorazí.
• Těžko z kamene olej vytlačiti.
• Kapka mrví kámen ne mocí, ale častým padáním.
• Kámen se mechem neobalí, jenž se s místa často valí.
• Dva tvrdé kameny řídko dobré mouky námelou.
• Na tvrdý špalek tvrdý klín.
• Naděláš co beran v horku.
• Beran vlku kalí vodu.
• Berana po rouně poznáš.
• Každý čáp má svůj čas.
• Kdo se k provazu narodí, v zemi neshnije.
• Kde provaz tenký, tu se trhá.
• Trojnásobný provaz nesnadno se přetrhne.
• Topící se i slámy se chytá.
• Síla i slámu láme.
• Ze slámy nebude než sekanina a z prkna drtina.
• Sláma se nehodí než do chomoutu a kroupy do jelita.
• Dobrá v chomout sláma a v kaftan bavlna.
• Kde sláma a oheň blízko sebe leží, tam rádo hoří.
• Vyschnou-li močidla, nezůstane ani žába.
• Pečené holuby, nelítají do huby.
• Točí se (pyšní se) jako holub na báni.
• V čisté trávě seda varuj se hada.
• Kdo chce hada bíti, opatrnosti potřebí.
• Hada za ňadra si schová (mužná).
• Zlatý klíč všecky zámky otevře.
• Komu Pán Bůh nedal, kovář neukuje.
• Proto má kovář kleště, aby se nezžehl.
• Rovně kováno, brzo zbroušeno.
• Kdo maže, ten jede.
• Kde nic není, ani čert nebere.
• Vše na čas, Bůh na věky.
• Hlemýždi v skořepině nejlíp.
• Vlaštovky pijí — bude déšť.
• Svině sytá věchtem zmítá.
• Nedal Pán Bůh svini rohů, aby netrkala.
• Lepší své svině pásti, než jiného peníze počítati.
• Já pán, ty pán, kdo bude svině pásti?

Svině zůstane sviní, byť i zlaté sedlo na sobě měla.

• Svině když kaliště mají, o čistou vodu nedbají.
• Sluší mu to jako svini chomout.
• Kdo se mezi plevy míchá, toho svině sežerou.
• Svině pytel najde a mošna lotra.
• Ukálená svině ráda jiné kalí.
• Když prase připovědí, huod pro ně s pytlem.
• Vlečeš-li otce ku prahu, povedou tě tvé dítky přes práh.
• Nové síto na kolík věší, staré pod stůl házejí.
• Vrabec na střeše zisku nenese.
• Lepší vrabec v hrsti nežli zajíc v chrastí.
• Čas růže přináší.
• Ne všude, kde růže roste, kopřiva také vyrůstá.
• Žádná růže, není bez trní.
• Růži trhej, když kvete.
• Nemilovali bychom růži tolik, kdyby po celý rok kvetla.
• Nepouštěj se bez vesla na moře.
• Březová metla vyhání děti z pekla.
• Žádný dvěma metlami švihán býti nemá.
• Kdo skoupě seje, skoupě sklízí, aneb: Kdo řídko seje, řídko žne.
• Kdo na jaře neseje, v jeseni nevěje, aneb: Kdo neseje, ten nevěje.
• Rané setí často zmýlí a pozdní vždycky.
• Ze špatného semene nečekej dobrého plemene.
• Pilné setí vede od čtyř k pěti.
• Kdo chce žíti, musí síti.
• Co kdo seje, to bude žíti.
• Kdo plevy seje, málo nažne.
• Jiný sil, jiný žne.
• Nehledej ve sťávě (míze) laje.
• Za mízky ti lýka dříti.
• Přetočená struna praská.
• Prázdný pytel nestojí.
• Jsi obratný jako sochor v pytli.
• Nešij pytel hedbávím.
• Jest stálý jako voda v pytli.
• Tys to spravil jako svině pytel.
• Ovčičky mají zlaté nožičky.
• Jediná prašivá ovce celé stádo nakaziti může.
• Hrách na stěnu házeti (dobrého napomenutí si nevšimnouti).
• Nedávej bláznu palici.
• Proti palici není šermu.
• Darovanému koni na zuby se nedívej.
• Na rychlém koni na námluvy nejezdi.
• Koně nekupuj ušima, ale očima.
• Schvácený kůň, nalomený luk, usmířený přítel vždy jsou nejisti.
• Chlivého koně nemáš příliš hnáti.
• Kdo má koně, snadno k němu sedlo najde.
• S cizího koně i v prostřed bláta sesedej.
• Nevoď koně z krčmy, ale do krčmy.
• Oko páně nejlépe koně vyobročí.
• Chraň se koně od zadu, ženy od předu.
• Kůň brůna, žena důra, Janek pachole, řídko z toho trého co dobrého bude.
• Někdy i kůň o čtyřech nohách klesne.
• Koně za ovsem běží, oslové ho dostávají.
• Těžko jest dostati se se psa na koně.
• Nesedej na koně, nespadneš.
• Kdyby kůň o své síle věděl, žádný by na něm neseděl.
• Ani kůň netáhne víc než může.
• Kůň, který ovsa dobývá, nejméně ho jí.
• Proto je trh, aby druh druha strh’.
• Kdo za pluhem kleje, zlé semeno seje.
• Kdo rád orá, bude brzo bohat.
• Ohlídej se (pamatuj) na zadní kola.
• Každé hrábě k sobě hrabou.
• Kdo spěšně neuhrabuje, mnoho pohrabuje (u sklizně ječmene).
• Obruč hrubý pomalu se ohýbati musí.
• Zralou hrušku snadno střásti.
• Jezdce švec pozdraví, pěšímu se klaní.
• Co se na jeho říčici dostane, umí zapáliti.
• Jak řemen stačí, hospodařiti.
• Náhlá robota nikdy dobrá nebývá.
• Snadno ve třtí píšťalky dělati, aneb: Snadno v rákosí píštalky řezati.
• Ne vždycky rak na mlýně, někdy také žába se trefuje.
• Jaký otec, taký syn, jaká voda, taký mlýn, jaké dřevo, taký klín.
• Pro hubu na hubu.
• Hubu zapni a oči napni.
• Líná huba holé neštěstí.
• Kdybys byl měl hřebík, byl bys neztratil podkovu, byl by ti neochromil kůň.
• Ořech tvrdý, zub červivý; mladá žena, kmet šedivý: toho spolku, radím, se střez, věc nejlepší rovná spřež.
• Zpustlá štěpnice, chudá truhlice.
• Volu mlátícímu nezavřeš ústa.
• Cizím volem chleba se nedoořeš.
• Nezvou vola, aby pivo pil, ale aby vodu vozil.
• Vola za rohy, člověka za jazyk tahají.
• Hledí na to jako vůl na nová vrata.
• Hrne se do toho, jako vůl do kupy sena.
• Volovi seno, koňovi oves, pacholkovi buchtu, vždy se práce dobře koná.
• Ani vůl dvojí smrtí neumírá.
• Kdo sám v peci bývá, jiného tam hledá.
• Když se v kamnech svítí, dobře u nich dlíti.
• Nebezpečno olejem oheň hasiti.
• Jdo mu to od ruky jako ševci smůla.
• Pěšky jako za vozem.
• Nemáš-li koně, choď pěšky.
• Kdo bývá na koni, bývá i pod koněm.
• Kůň mladý v peníze jde, starý z peněz vychodí.
• Tlustá kráva špatně dojí.
• Není krávy, která by telátkem nebývala.
• Kdo za krávou stojí, lehko dojí.
• Nepřilívej louže k blátu.
• Učedník — mučedník.
• Na křivou díru křivý hřebík.
• Sedlák je jako vrba, čím častěji ji obroubáš, tím se hustěji obalí.
• Když prší, seč; když je hezky, suš.
• Kdo dřív přijde, ten dřív mele.
• Nechoď se vším na trh.
• Co doma uvaříš, to doma sněz.
• Kde zima, tam drž plášť.
• Trn v noze, myš v stoze, kde to přebývá, tam dobře nebývá.
• Myš v tobolce, had v lůně, oheň v podolku, zvyklí jsou hospodářům činiti škodu.
• Myš nejde na pasť, ale na uzeninu (špek).
• I střemchou se třída ukrojiti dá (u chleba).
• Kdo chce mák mít, musí umět plít.
• Co se na mlýn zasypalo, nechf se mele.
• Ve mlýně hudba neplatí.
• Mlýny klepavé lépe melou.
• Město bez lidu, mlýn bez vody, dům bez střechy za nic nestojí.
• To je voda na jeho mlýn.
• Koho oči bolí, nechoď do mlýna.
• Kdo do mlýna chodí, zamoučí se.
• Ve mlýně nehuď a ožralce, když spí, nebuď.
• Drž se starého vína a přítele.
• Dobré víno i bez věnce vypijem.
• K dobrému vínu nepotřebuješ hrát.
• Víno není vinno, že se lidé opíjí.
• Vejce dnešní, chléb včerejší, víno loňské nejlepší.
• Panská milost a víno v dřevěné konvi i přes noc zvětrají.
• Dobré víno nepotřebuje ukazatele a hlasatele.
• Co do sv. Jiří vína vidíme, to o sv. Havle nasbíráme.
• Teče-li o sv. Vincenci voda kolejem, dobré víno bude, taktéž jsou-li boží hody jasné.
• Je-li o sv. Bartoloměji pěkný den, bude pěkný podzimek a dobré víno.
• Sv. Jan nám to daroval, sv. Žofie nám to vypije (víno mrazem poškozené).
• Předchůdce vína vínu vítaný (bezinky).
• Přítel vína, nepřítel lidí (bezinky).
• Kdo víno kopá, ten pije vodu; kdo víno pije, má velkých zvonů.
• Vinice nechce modlitby, ale motyky.
• Který pán na své vinice seje obilí, ten i se svou vinicí zkobylí.
• Kdyby byl sv. Bartoloměj sv. Matouše bratrem, byli bychom šťastnější ve vinicích; protože co sv. Bartoloměj slíbí, sv. Matouš zkazí.
• V písku jest lopata a putna doktorem (protože se tam mnoho hnojit musí).
• Na hlíny mor, na písky dar (t. podzimní deště).
• K líčení třeba líčidla.
• Není pšenice bez koukole.
• Na černém poli pšenička se rodí.
• Není hospůdky, by nebylo půtky.
• Proto vlčka bijí, aby se starý vštípil.
• Vlkovi mluv: nebe! vycení zuby na tebe.
• Žid křestěný, vlk skrocený, to nepřítel smířený.
• Co vlk nesežere, domů se navrátí.
• Vlk i čítané béře.
• Co vlk schvátí, nerad vrátí.
• Musí tuhá a tvrdá zima býti, má-li vlk vlka jísti.
• Kdo chce vlky zlapati, dej jim nejprv mrchu sápati.
• Vlka po srsti poznáš.
• Kde se mníš svou péči slože, varuj se tu vlka z ovčí kože.
• Není dobře vlku stádo poručiti, kozla zahradníkem učiniti.
• Poruč vlku berana.
• Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti.
• Z vlka nebude beran, ani ze psa oráč.
• Tak suď, ať vlk syt a koza celá.
• Těžko vlka za ucho držeti.
• Vlk srsti nemění.
• Leze jako vlk po břiše.
• Co vlk a kůň pokousá, to se nerado hojí.
• Mol v drahém rouše, živá ryba na suše, vlci mezi kozami, žák mezi pannami, kozel v zahradě, Němec v české radě, můž to každý rozuměti, že ty věci bez škody nemohou býti.
• Těžko vlkem orati.
• Rána se zhojí, ale slovo ne.
• Slovo dělá muže.
• Kde nic není, ani čert nebere.
• Když Pán Bůh dal zuby, dá také do huby.
• Nehraď se plotem, ale přáteli.
• Na pohyblivé dřevo i kozy lezou.
• Lepší přítel v radě než koza v zahradě.
• Mladá koza ráda líže, stará bere i se solničkou.
• Čí koza, drž ji za rohy.
• Je vlny na koze, jako chlupů na žábě.
• Mnoho křiku, málo vlny.
• Rozumí tomu jako koza petrželi.
• Kde je kozel zahradníkem, stará bába poručníkem, tam aby byl čert služebníkem.
• Bude z něho hospodář jako z kozla zahradník.
• Čím starší kozel, tím tvrdší roh.
• Kdo lip krmen, lip táhne.
• Sytý táhne; nesytý nepotáhne.
• Dva koně víc utáhnou než jeden.
• Hlaď sobola po srsti i proti srsti, vždy se hladí.
• Jazyk hlavě nepřeje.
• Jazyk bez kostí, ale kosti láme.
• Hněv a jazyk na uzdě měj, málo mluv, mnoho rozuměj.
• Dej jazyk na řetěz.
• Kdo se nechce mrzeti, uč se jazyk držeti.
• Když je šití, není nití, když je nití, není šití.
• Ten by musil mnoho nakoupiti nití, jenž by chtěl lidem huby zašiti.
• Přísloví — napoví.
• Přísloví neklátí se na křoví.
• Žeň kozy po svých, z toho nic nebude (někoho odbyti).
• Dostal košem (byl odbyt).
• Chytil tam kocoura (sklaplo mu).
• Z ručky do ručky (říká se, když jeden drahému nedůvěřuje).
• Co se zdá, to je sen.
• Oděv, stravu podle stavu.
• Bohatý šátek a chudý statek dělají na počtech zmatek.
• Jez chleba a pij vodu, nepřijdeš na chudobu.
• Kdo chce spořiti, od úst musí začíti.
• Kdo mála si neváží, po mnohu ať nebaží.
• Kdo mála nehledí, ten dlouho nedědí.
• Zpívej, co umíš, dělej, co můžeš, jez co máš, nesahej výše sebe: obstojíš, poznáš.
• Dělej, jak ti řemen stačí.
• Zajíce drž, když ho máš; když ho pustíš, víc ho neshledáš.
• Neudržíš-li za uzdu, za ocas neudržíš.
• Hloupý všecko skoupí.
• Kdo ustavičně stavěti žádá, ten jako z žertu schudne.
• Raději kováře než kováříčka.
• Sprostota jest největší mýto.
• Uspořené peníze jsou dvojnásobné peníze.
• Šetrnost jest jistý výdělek.
• Šetrnost nad bohatství.
• Kdo šetří, má.
• Spoření — bohaté koření.
• Co sám můžeš spraviti, nechtěj jiným svěřiti.
• Cizí oko nehledí široko.
• Nesmělé srdce cti nedochází.
• Jaké srdce, takový jazyk.
• Lepší stádo jelenů pod vůdcem lvem, nežli stádo lvů pod vůdcem jelenem.
• Kde je nejvíc opichaců, nejméně je pšena (u prosa).
• Pán dobrý a pastýř dobrý v povahách jsou sobě podobni.
• Na suchém dřevu těžko trhati listí.
• Dřevo kam se šine, tam padne.
• Kdo rukama med mícha, prsty olizuje.
• Ten-li med pije, jenž na brti leze, neb ten-li víno

pije, jenž je kope?

• Poruč psu, pes ocasu, pes si lehne, ocas se nehne.
• Pes, který mnoho štěká, málo kouše.
• Pán Bůh psího hlasu neslyší.
• Psí hlas do nebe nejde.
• Pes horší, co mlčky kousá.
• Drží slovo jako pes půst.
• Když pes žere trávu, pršívá.
• Nemůže-li pes kost hrýzti, bude ji lízati.
• Starému psu a starému sluhovi hotový plat jde.
• Kdo chce psa bít, snadno hůl najde.
• Mnoho psů zajícova smrt.
• Nebuď psa, když spí.
• Ne vždycky dobrý pes dobrou kost dostává.
• Nebude z psa slanina, ani z vlka beranina.
• Pes psa nejí.
• Lepší rané tele než raný pán.
• Chovej tele, bude z něho vůl.
• Kdo co má v komoře, vydává do kuchyně.
• Kocour rád ryby jídá, nerad však pro ně do vody lízá.
• Kočka z předu líže a po zadu drápe.
• Kocour jde, myši v kout!
• Když kocour není doma, myši mají posvícení.
• Kočka myší nenechá, liška slepic a vlk ovcí.
• Čím více s kočkou zahráváš, tím spíše tě škrábne.
• Co se z kočky narodí, nebude než myši chytat.
• Neplet se mezi smetí, abys nebyl vymeten.
• Ženě a klínu nikdy nevěř.
• Nedůvěřuj koňskému zadku a psímu předku.
• Lepší klín lipový a hospodář, nežli šafář ocelový.
• Kdo chce jádro jísti, musí ořech rozlousknouti.
• Každý řetěz tlačí, byť i články jeho zlaté byly.
• S velkými pány není dobře třešně jísti.
• Nes česnek kam chceš, všude česnekem bude.
• Komu třeba uhle, hledej v popeli.
• Když je žito plenivé, bylo orání lenivé.
• Blátivý čas na boty ras.
• Vrána vráně oči nevyklube.
• Kam vrána letí, tam jest jí slyšet krákati.
• Vrána podle vrány sedá, rovný rovného si hledá.
• Kolik vran bílých, tolik macech dobrých.
• Nové kružadlo dobře krouží.
• Dá-li Pán Bůh kravičku, dá též travičku.
• Která kráva za své vzala, dvojnásobného mléka dávala.
• Která kráva mnoho řve, ta málo mléka dává.
• Dáš-li koni ovsa, on ti skáče hopsa.
• Komu se nelení, tomu se zelení.
• Kdo ráno vstává, tomu Pán Bůh dává.
• Kdo hodně podhnojí, tomu se obrodí.
• Kdo si hledí stromku, chvály dojde u potomků.
• Sázej na lva znamení, všecko se ti urodí.
• Hluboké orání ke vzrůstu pohání.
• Na jaře den, na podzim týden.
• Úhory orej hluboko, budeš mít klasy vysoko.
• Kde jest pažit, tam není jetel.
• Víc uschne za den na poli než za týden doma.
• Jak zaseješ, tak žíti budeš.
• Kdo nepracuje, ať nejí.
• Zítra, zítra! neříkejme, dnes co možná dodělejme.
• Zítra, zítra, dneska nic! říkává pán z Lenošic.
• Lepší: chvála Pán Bůh, nežli: dá-li Pán Bůh.
• Jaký pán, takový krám, aneb: Jaký pán, taková čeládka.
• Jaké mrvisko, takové chlapisko.
• Čím lepší krmivo, tím lepší mrvivo.
• Střež se dělat dluhy, neboť mají nohy.
• Štěstí když chřestí, boj se neštěstí.
• Dobře z předu i ze zadu oči míti.
• Kdo neprohlédá očima, prohlédne měšcem.
• Neutrácej víc než získáš, sic se na hlavu postříkáš.
• Kdo chce věděti a znáti, musí se na vše pilně ptáti.
• Dobrá kniha jest dobrá rada v potřebě, a kdo se drží dobré rady, nedojde brzy vady.
• Kdo má k čemu příhodný čas, ať na jiný nečeká zas.
• Cvičení a zkoušení dává umění.
• Dnem i rokem za pokrokem.
• Jak co děd tvůj řídil, tak vše nedělej, spíše o to dbej, abys více klidil.
• Jsou-li v zimě rampouchy hojné, budou lny dlouhé.
• Rozkvete-li záhy trn, vymetá též záhy žito.
• Ženci na pole, včely z pole.
• Viděti divoké husy na odletu, znamená konec babímu létu.
• Podrží-li strom dlouho list, tuhé zimy můžeš býti jist.
• Suchý půst, úrodný rok.
• Více dvě oči než dvě ruce vydělají.
• Častá dohlídka pohání práci.
• Pes ve dvoře, menší hoře.
• Ovce s jehnětem jest za úl včel nejspravedlivější.
• Rak a pšenice zároveň do zrna rostou.
• Znáti čas první hospodáře pravidlo.
• Hosta chlebem, solí, nezdvořáka uvítej holí.
• Kdo hosta rád vidí, i psa jeho nakrmí.
• Velké pány měj přátely, ale ne sousedy.
• Soused za přítele stojí.
• Lepší blízký soused než daleký přítel.
• Od dobrého souseda hraditi se netřeba.
• Jak chodí starý rak, i mladý se učí tak.
• Kam rád chodí táta, tam i synek chvátá.
• Bitím podaří se jednoho čerta vyhnati a deset jiných vehnati.
• Jaká řepa, taká nať, jaké plášti, taká mlaď.
• Jaké semeno, takové plemeno.
• Chudá matka spíše sedm dětí vychová, než sedmero dětí jednu matku vyživí.
• Dítky jsou chudině živý poklad.
• Než se ženíš, pošli uši mezi lidi.
• Matku nadcházej, dceru předejdeš.
• Nežeň se očima, ale ušima.
• Ožeň syna, kdy chceš, a dceru, kdy můžeš.
• Služka nestálá nikdy v pěkné sukni nepřichází.
• Pokud chodíš, potud se hodíš.
• Lépe státi za svým snopem než za cizím mandelem.