Ruské národní pohádky/Lipka

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Lipka
Autor: trad.
Krátký popis: ruská pohádka
Zdroj: Soubor:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu, s. 158—161
Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno: Brno, 1883
Licence: PD traditional
Překlad: František Vymazal
Licence překlad: PD old 70
Související: Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Lipka
Index stran
Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu

39. Lipka.[1]

Jeníček seděl večer s dědečkem a zeptal se dědečka: „Proč jsou medvědí tlapy podobny našim rukám a nohám?“ Dědeček mu odpověděl: „Poslouchej, Jeníčku! povím ti co jsem sám slýchal od starých lidí. Staří lidé vykládali: Kdysi bývali medvědi takoví lidé, jako my pravoslavní křesťané. V jedné dědině býval jeden chalupník. Měl chalupu na sbor; neměl koníka; o krávě ani pomyšleni; ani dříví neměli. Přišla zima a v netopené jizbě je chladno. Chalupník vzal sekeru a šel do lesa. I padl mu do oka očarovaný stromek Lipka. Udeřil do ní sekerou a počal ji sekati. A Lipka promluvila člověčím hlasem: „Co chceš, všeho tobě dám. Nemáš-li bohatství, nemáš-li ženy, všeho ti dám.“ Sedlák povídá: „Dobře, kdybys mě, matičko, udělala bohatším než jsou všichni ostatní sedláci; ale tak nemám ani kravky, ani koníčka a chalupa na sboření!“ — Lipka řekla: „Jdi domů! Všeho se ti dostane!“ Sedlák jde: má nový dům; ploty z desek; koně takové, že by jen jen letěly, a sýpka plná obilí. Chalupník měl jenom jeden nedostatek, že měl nepěknou ženu. Co je dělat? „Půjdu k matičce Lipce!“ Vzal sekeru a šel do lesa.

Přichází do lesa k Lipce a ťuk ji sekerou. „Čeho je ti třeba?“ — Matičko Lipko! jiní lidé mají ženy jako ženy, ale já mam takovou nepěknou. Učiň mi tu službu, dej mně pěknou ženu.“ — Lipka řekla: „Jdi domů!“ chalupník jde; žena ho víta, taková pěkná, krev a mléko; a na komoře je plno všeho statku. Chalupník žije s mladou ženou a myslí: „Dobře se nám vede bohatým, ale jsme přece pod vrchností! Nemohl bych sám býti nějakým představeným?“ Poradil se se ženou. Šel opět k očarované Lipce.

Přichází do lesa, ťuk do ní sekerou. Lipka se táže: „Čeho je ti třeba, sedláčku?' — „Tohle, matičko Lipko! Dobře je nám bohatým; ale jsme přece pod vrchností: nemohl bych sám býti starostou?“ — „Dobře, jdi domů; všecko se ti stane.“ Sotva došel chalupník domů, už je u něho list: „Chalupník budiž starostou.“ Chalupník si navykl býti starostou a myslí si: „Dobře je býti starostou, ale člověk má přece nad sebou pána. Nemohl-li bych sám býti pánem?“ Promluvil s ženou, poradil se a šel zase k stromku k Lipce.

Přichází a ťuk ji sekerou. Stromek se taže: „Čeho je ti třeba?“ — „Zaplať Pán Bůh, matičko za všecko, a kdybych jenom nemusil před pánem čepici mačkati a kdybych mohl sám býti pánem.“ — „Co s tebou počnu? Jdi domů. Všecko se stane.“ Ještě nebyl doma, už přijel gubernator, přivezl od krále list: „Budiž šlechticem.“ Pěkně je býti šlechticem; počal dávati hostiny a bankety. „Dobře je býti šlechticem; ale člověk je přece bez úřadu. Nemohl bych dostati úřad?“ Pomluvili, poradili se, on šel k Lipce a ťuk ji sekerou. — „Čeho je ti třeba, sedláčku?“ — „Zaplať Bůh za všecko, matičko. Ale nemohl-li bych míti úřad?“ — „Nu, jdi domů!“ Ještě nepřišel domů, už přichází královský list: Propůjčuje se mu úřad. „Dobře je býti úředníkem: ale člověk je přece pod mocí gubernatora. Nemohl bych sám býti guhemátorem?“ Poradil se se ženou, šel do lesa k očarované Lipce.

Přichází k Lipce a ťuk ji sekerou. Ona povídá: „Čeho je ti třeba, sedláčku? Čím nejsi spokojen? — „Bůh ti zaplať, matičko, za všecko; ale nemohl-li bych sám býti gubernátorem a míti bohatou dědinu“ - .To je těžko udělat. Ale co si s tebou počnu? Jdi domů.“ Chalupník nebyl ještě doma, když přišel list: Chalupník budiž gubernátorem a měj dědinu. Přivykl býti gubernátorem, jakoby nebyl sedlákem. Dobře je býti gubernátorem, ale přece jsem pod mocí královou!“ Rozvážil a šel k očarovanému stromku Lipce.

Přichází a ťuk ji sekerou. Stromek se táže: „Čeho je ti třeba?“ — „Všecko je dobře; děkuju ti za všecko; ale nemohl-li bych sám býti králem?“ — Lipka ho počala přemlouvati: „Nerozumo, čeho si žádáš? Považ, cos byl a čím jsi nyni! Z chalupníka jsi vzácným pánem a všecko; ale car je od Boha zvolen.“ — Lipka ho všelijak přemlouvala, aby si více nežádal, sice že přijde o všecko. Chalupník stál na svém, doléhal aby ho udělala carem. A Lipka mu řekla: „Toho nelze učiniti a nebude; pozbudeš i poslední.“ Ale chalupník vede pořád svou a Lipka povídá: „Buď medvědem a žena medvědicí!“ I stal se medvědem a ona medvědicí. Tak povstali medvědi.“

Vnuk se táže: „Dědečku, je-li pak to pravda?“ — „Ovšem, to je pohádka; co není možné, toho nežádej; buď málem spokojen. Mnoho-li žádáš, pozbudeš co máš.“

Z moskovské gub.

  1. Srovnej pěknější versi tohoto motivu pod číslem 4: Zlatá rybka.